Čo si prinášame - Blog-články anjelskej pomoci - Anjelská pomoc

"Někteří z nás si své dětství nepamatují. Nepamatujeme si příliš dobře, jak s námi zacházeli, dokud se k nám později partner nezachová stejně jako naši rodiče a my si neřekneme: "Tohle už tu bylo." Čím více věcí si vybavíme, tím spíše nad minulostí pocítíme zármutek a necháme ji odejít, díky čemuž budeme schopni vnímat ostatní dospělé ne jako postavy ze své minulosti, ale jako skutečné lidi z přítomnosti. V tom spočívá cesta k bdělé pozornosti.

Otevřou-li se prostřednictvím vztahů naše staré rány a ocitneme se v džungli emoční bolesti, uvědomíme si, že jsme vlastně na koni - vždy je přítomno cosi, co nás džunglí provede. Kůň je náš vnitřní dar pro problémové situace a jejich řečení, naše vdělé vědomí, přístup, při němž říkáme "Ano." Náš kůň zná cestu z lesa ven. Na koni bdělé pozornosti se dokážeme posunout dále, což je dospělé rozhodnutí ve chvíli, kdy na místě, kde jsme, nemůžeme získat to, co potřebujeme. Pomůže nám i jedno zenové moudro: "Stalo se tohle, jak budu postupovat dál?" Je to mnohem dospělejší otázka než: "Stalo se tohle, čí je to chyba a proč se to vždycky stává mně?"

Rodiče, kteří rozumí sobě samým a mají vyřešení své problémy z dětství, vytvářejí atmosféru, v níž mohou vznikat bezpečné vztahy zajišťující optimální růst. U rodičů a dětí nezáleží na tom, co se jim nebo mezi nimi stalo, ale na tom, jestli to bylo prodiskutováno, přijato a vyřešeno. Řešení vede ke zdraví; neuspořádaná zkušenost vede k roztříštěnosti. Duševní zdraví nespočívá v tom, co se stalo, ale v tom, jak se s tím vypořádáme."

- z knihy Přijměte život takový, jaký je; David Richo