OSUD PLANETY ZEMĚ... - Blog-články anjelskej pomoci - Anjelská pomoc

...  JE V DOBRÝCH RUKOU

Nejstarší známé a dochované psané písmo na Zemi je klínové písmo prastarých Sumerů. Jaká kvalitativní civilizační úroveň byla před Sumerem, není známo. Vědci se mohou jen dohadovat. Je doslova fascinující, že zcela naráz, bez tisíciletého vývoje, se jakoby z ničeho nic objevuje zcela hotová vyspělá civilizace se vším všudy. Její řeč a písmo je dokonalost sama. Sumerové si libovali v textech ve dvojsmyslech a nezřídka i v trojsmyslech. To vyžaduje velkou dávku moudrosti a vyspělosti. Měli matematiku, lékařství, astronomii objevuje se zde poprvé kvašený chléb, kvašené víno, vyšlechtěný osel, vyšlechtěné obilí. Jen pro představu: měli ucelený právní systém, ve kterém například vdovy měly svoje práva. Toto všechno nemůže povstat naráz z ničeho. Obrovské a převeliké vědění stojí v pozadí vzniku hotové vyspělé civilizace Sumer. Proto má podle mě velký význam studovat vše co Sumerové zapisovali a znali.

Po Sumerech se dochoval jeden z nejúžasnějších eposů všech dob a celého lidstva. Dochoval se formou akkadských přepisů. Jmenuje se "Enúma eliš" ("Když nahoře"). Obsahuje cca 1100 veršů. Geniální překladatel ze Sumeršitiny, lingvista Zecharia Sitchin, ve svých knihách dopodrobna objasňuje, že celý epos je strhujícím příběhem popisujícím nebeskou bitvu. Poetickým veršovaným způsobem se v eposu vypráví o vzniku Sluneční soustavy, o tom jak předchůdkyně Země byla původně větší a objemnější, o tom že do Sluneční soustavy bylo Jupiterem vtaženo cizí těleso, které původně nevzniklo v naší soustavě a že toto těleso jednou za 3600 let křižuje oběžné dráhy našich známých planet a že je vždy otázkou, zda se vyskytne nějaká kolize či ne. Tomuto tělesu říkali křižující planeta. Dnes vědci horečně hledají záhadné těleso či planetku, která se zřejmě odněkud z hlubin blíží k nám, neboť naměřené odchylky a anomálie chování našich planet přesně odpovídají gravitačnímu působení takového blížícího se tělesa.

Epos Enúma eliš hovoří o tom, že krátce po vzniku Slunečné soustavy, ještě když předchůdkyně Země nebyla vychladlá, došlo k její kolizi s jedním z měsíců křižující planetky či planety (Nibiru). Jeden z jejích jedenácti měsíců se srazil s předchůdkyní Země. Velkou část jí urazil. Předchůdkyně Země, se opět zformovala do kulovitého tvaru, posunula se na oběžné dráze tak, aby síly dostředivé (gravitační) a síly odstředivé (kinetické) byly opět v rovnováze a Země jakožto již současná Země se mohla vyvíjet ku prospěchu života.

Vědci dlouho nevěděli, že něco takového se kdysi v počátcích vývoje Sluneční soustavy odehrávalo. Dokonce jim toto Sumerské povídání nezřídka připadalo směšné. S nástupem kosmických satelitů se to však postupně vše do puntíku potvrdilo. Satelity dokonale naměřily tloušťku Zemské kůry po celé její ploše a ukázalo se, že na polokouli kde se nachází severní a jižní Amerika je Zemská kůra ztenčená a zformovaná přesně takovým způsobem, jaký odpovídá takové gigantické kolizi. Náhle tu máme vysvětlení, proč má Země tak anomálně velký Měsíc, kde se vzal Kuiperův pás (v eposu je popisován jako "tepaný náramek").

A proč se dnes v moderní době zamýšlet nad prastarým, tisíce a tisíce let starým eposem? Protože civilizace, která jej vytvořila, detailně věděla, jak vznikala Sluneční soustava. Nechme pro tentokrát, odkud to všechno věděli. Důležité je, že to věděli.

Pokud vytvořili dokonale vyspělou civilizaci, jakoby z ničeho, pokud věděli, jak kosmologicky vznikala Sluneční soustava, potom je dobré umět se poučit od Mistrů vědění.

Tito záhadní mistři vědění, svoje znalosti vtiskávaly (a to doslova - Sumerské klínové písmo vtiskává bambus do hliněných destiček) do všech svých výtvorů a textů. Mě osobně velmi zaujalo jedno jejich slovo. Je jím slovo OSUD.

Osud v Sumerštině totiž znamená nejen osud, ale také dráhu planet. Planeta se v Sumerštině nepohybuje po nějaké dráze. Osudy jsou tím, co definuje pohyby planet. Na první pohled se může jednat o zdánlivou maličkost, anebo jen nějakou logickou analogii, protože osud vnímáme jako předurčenou dráhu vývoje, tak proč by dráha planety nemohla být v alegorickém vyjádření osudem. Myslím však, že se o žádnou maličkost nejedná. Naopak, jde o hluboké Kosmologické znalosti. Hlubší, než aktuálně známe my.

PŘEDURČENÁ dráha, je podle Sumerů dráhou planet.

Předurčená? Kdo ji tedy má předurčovat? Vesmír? Bůh?

Co se stalo s předchůdkyní Země, když jí byl velký kus hmoty kosmickou kolizí uražen (odhady cca 40%) a vyvržen do Vesmíru (vznikl tím "tepaný náramek"), vzpomínáte si ještě, co se s ní stalo? Posunula se na svojí oběžné dráze tak, aby mohla obíhat Slunce i nadále. Zásadně se kolizí změnily síly, přesto došlo k zásadní správné úpravě dráhy Země. Víte, co se stane v Kosmu, s tělesem do kterého jen nepatrně dloubnete? Odstrčíte ho tím a toto těleso poletí pryč a to tak dlouho, dokud to nějaká jiná vnější síla nezmění.

Nikdo nás bohužel ve škole nevedl k jednoduchému a prostému zamyšlení nad tím, jak je možné, že Země stále po miliardy let obíhá kolem Slunce. Vlivů, které silově působí na Zemi je nespočetně. Jsou jimi jiná kosmická tělesa, proměnlivý tlak částic Slunečního záření, Kosmického záření, různé výchylky drah, eliptičnost Zemské dráhy, vliv počasí atd. atd. Aby Země nebyla ani vtažena gravitačním tahem do Slunce a aby ani neodletěla do Kosmu vlivem odstředivé síly, musí být síly dostředivé a odstředivé v dokonalé rovnováze. DOKONALÉ ROVNOVÁZE. Vesmír je neúprosný. Jen lehce drbnete do něčeho, a nazdárek už to tím směrem poletí navždy (pokud to něco jiného nezastaví).

Vezměte si kartu a zkuste ji postavit na hranu. Asi se vám to nepodaří. Vyžaduje to velmi jemné vyvážení sil, tak jemné, aby ploška hrany karty stačila na stabilní pozici karty. OK dejme tomu, že se Vám to skutečně povedlo. Pozor, ani nedýchat, stačí jemný závan větru a karta se převáží na jednu stranu a spadne. Karta stále drží a stojí a najednou, přece jen najednou to neustála a začíná se překlápět na jednu stranu. Máte ostříží zrak a vidíte to ještě v zárodku. Nic však již nenaděláte. Jen vidíte, jak je nezvratné, že musí spadnout. Jedině, jedině, že by jí nějaká tajemná ruka ještě v zárodku popostrčila zpět a to tak přesně, že by to přece jen ustála.

Čí ruka neustále superjemně popostrkává Zemi, aby při všech těch výchylkách a odchylkách a proměnlivých vlivech ani na chvíli nepřevážil gravitační tah nad odstředivou silou a současně aby nikdy odstředivá síla nepřevážila nad gravitačním tahem? A pokud na chvíli převládne jedna z těchto sil, která ruka to zase opatrně napraví? To je natolik zásadní otázka, že se v její odpovědi zrcadlí podstata celého bytí a života. To co ji neustále hlídá a popostrkává je smysluplnost, záměr, vědomí, život, moudrost Kosmu, nebo si zde dosaďte co je Vám libo. V tomto neustálém smysluplném udržování rovnováhy je záměr a plán, stejně jako je záměr a plán vidět v celé existenci a organizaci života a Univerza.

Pokud zde má obíhat Země, tak zde obíhat bude. To je její osud. TO JE JEJÍ OSUD. Sumerové přesně věděli, proč si pro dráhu planet vybrali slovo osud. Chápali, že v Kosmologických procesech je vtisknut řád a záměr.

Devítka je nejvyšší číslo (pak už se čísla opět jen opakují) Devítka je od prehistorie symbolem duchovních Kosmických principů. Zde najdete hlubší popis významu čísla 9 (a dalších čísel) z pohledu Kosmické numerologie

Jak krásné pro duchovně založené je pak zjištění, že Země je od Slunce vzdálena 108 násobkem průměru Slunce a že Země je od Měsíce vzdálena také 108 násobkem průměru Měsíce. Země je tak symbolicky (numerologicky) vůči Slunci a vůči Měsíci v devítkovém postavení. Náhoda? Nic není náhoda. Věci mají řád.

Podívejte se prosím na video, na kterém je animace pohybu Slunce a jeho planet naší Mléčnou dráhou. Je to fascinující pohled. Slunce letí nedozírným Kosmickým prostorem. Letí jakoby po spirálovitých vlnách či sinusoidách. Pluje prostorem jako delfín, který se pravidelně vynořuje nad hladinu a zase se zanořuje pod hladinu.

Neustále ladně nahoru a dolů. Hladinou je Slunci rovina disku Mléčné dráhy. A jak tak Slunce pluje diskem Mléčné dráhy, táhne si ZA SEBOU plejádu svých dětí. Všechny planety letí za Sluncem v závěsu. Jsou to vlastně spirály, po kterých se pohybují. Celý výjev je jako ze snu. Otec Slunce si Kosmem vede za sebou své děti, jako si vede kačena za sebou svá mláďata. Matka Země, je jednou z těchto kačenek. A přitom všem tyto kačenky nějaká moudrá Kosmická (Kosmologická) ruka hlídá, popostrkává a opatruje.

OSUD PLANETY ZEMĚ JE V DOBRÝCH RUKOU

prevzaté: centrumserafin.cz