Léčivá síla čaker: Duše - Blog-články anjelskej pomoci - Anjelská pomoc

rady, odkazy a pomoc aj pre teba
Prejsť na obsah

Léčivá síla čaker: Duše

Anjelská pomoc
Publikoval v Zdravie-info ·
Původ duše

Abychom chápali vztah mezi tělem, myslí a duchem, myslím, že je nezbytné se pokusit podat ezoterické vysvětlení původu duchovní stránky člověka. Ve světě vědy se za věrohodné vysvětlení vzniku vesmíru považuje teorie velkého třesku. Podobně hovoříme v ezoterických pojmech o božské životní energii, která je v tomto vesmíru




zdrojem všeho viditelného i neviditelného. Vše, co existuje, je projevem jednoho Života.

Všude ve vesmíru lze pozorovat dualitu života, ke které dochází tím, jak se božský zdroj energie formuje do dvou hlavních složek svého projevu.

Tyto dva aspekty duality se obvykle označují jako
a) Duch neboli Otec
b) Hmota neboli Matka.

A z této jednoty Otce a Matky je zrozen Syn neboli Duše. Vzhledem k tomu, že duše ztělesňuje jednotu ducha a hmoty, lze říct, že ve své nejhlubší podstatě je duše odrazem původní životní energie. Z jednoho se stávají Dva Ze Dvou se stávají Tři Dohromady jsou Jedno Charakteristiky Otce a Matky vyjadřují různé stránky Božské inteligence.

Podstatou Otce neboli Ducha je kladný pól, mužský princip, dominance, pohyb směrem ven, logika a sebeprosazení; vyjadřuje vůli tvořit a růst. Podstatou Matky neboli Hmoty je záporný pól, ženský princip, přijímání, pohyb dovnitř, citlivost a péče. Vyjadřuje moudrost shromáždit vše, co je třeba k výživě zárodku, aby to vedlo k novému zrození a pokračování života. Jednoty obou těchto složek je dosaženo silou přitažlivosti neboli láskou, která je nejhlubší podstatou Syna – Duše. Láska vše sjednocuje a vede k zániku oddělení

Energie vůle působí jako elektrická síla a láska jako magnetická síla; společně vytvářejí elektromagnetickou energii, symbolizovanou sluncem, kterou symbolizuje slunce – dárce života ve všech formách. Na úrovni lidského života vidíme, že otec poskytuje semeno a materiální zajištění, aby mohlo dítě vyrůst. Matka poskytuje dělohu a moudře užívá materiálních statků od otce tak, aby to dítěti přineslo maximální užitek.Oba jsou stejně důležití pro vznik dítěte (duše), které je vyjádřením síly jejich lásky.

CESTA DUŠE
Každá existující věc vzniká vzájemným působením ducha a hmoty. Proto má vše – od atomu až po planety – duši. V mnoha případech se mluví o kolektivní duši, to znamená že skupina věcí má společnou duši.

U člověka je duše individualizovaná, což vytváří rozmanitost v rámci určité společné formy. Na úrovni těla se to projevuje např. individuální odlišností papilární linie prstu nebo záznamu genetické informace v chromozomu.

Duch i hmota mají sobě vrozenou vlastní úroveň „inteligence” pocházející z původní božské inteligence. Skrze tuto jednotu je vytvořena duše, což se projevuje na úrovni vědomí nebo uvědomování se, kterého je dosaženo spojením obou aspektů inteligence („vědomí” je stejně jako v angličtině odvozeno od základu slovo „vědět”).

Vědomí bude záležet na stupni vzájemného působení obou těchto složek a na přirozené podstatě formy, které je projevem. Rozličné živé formy obývající naši zemi se projevují na odlišných stupních vývoje svého vědomí; vědomí buňky se liší od vědomí rostliny a zároveň i jedinci téhož druhu dosahují různého duchovního vědomí. Smyslem života je zvyšovat úroveň vědomí vzájemným působením ducha a hmoty až k dosažení stavu, kdy mezi těmito dvěma aspekty polarity neexistuje oddělení a vědomí duše a zdroj se stanou jedním.

Analogie
Pokud si představíme ducha jako hořící svíčku a hmotu jako kousek ledu, je zpočátku obtížné vidět skrze led plamen svíčky. Když se led přiblíží k plameni, začne tát a světlo plamene je skrze vodu lépe viditelné, t. j. voda přenáší světlo svíčky. Nakonec teplo zvýší rychlost pohybu molekul vody a dojde k přeměně z pevného skupenství, což je led, na něco mnohem svobodnějšího, méně vázaného a lehčího. Vznikne pára a to umožní snadnější přenos světla v plynném skupenství. Podobným způsobem se dosahuje harmonie mezi duchem a hmotou a přináší to vzájemné obohacení jim oběma.

CESTA ČLOVĚKA
Úkolem člověka je stát se vědomým si sebe sama, sebevědomým… poznat sám sebe.
To nelze dosáhnout přes noc, ale je to vývojový proces.
Člověk je vybaven schopností na sebe pohlížet jako na entitu oddělenou od svého fyzického těla, emocí a myšlenek, t. j. je schopen se oddělit od své osobnosti, což je pojem zahrnující všechny tři uvedené složky.
Člověk, to není jeho materiální svět… jeho dům, auto, práce.
Člověk, to nejsou jeho emoce… jeho hněv, smutek, úzkosti.
Člověk, to nejsou jeho myšlenky… jeho schopnost analýzy, znalosti.

OSOBNOST
Člověk, to není jeho osobnost. Toto poznání přichází jen ze stanoviště umístěného vně, a to je pozice duše člověka. Jak roste toto uvědomění, rozvíjí se také vědomé porozumění pro duchovní svět a pro malou, avšak důležitou roli, kterou v něm každý člověk má. Hlubší porozumění rozdílu mezí duší a osobností sebou nese vnímání polarity existence, a tyto póly je třeba opět sjednotit, aby se člověk mohl stát opravdu duchovní bytostí.

Harmonie se vytváří skrze jednotu.

Když tedy jedinec dosáhne úrovně vědomí, kdy pochopí, že duše je něco jiného než osobnost, energie duše, která je ve spojení s duchem, musí projít opět skrze myšlenky, emoce a fyzické tělo, aby se vůle duše a osobnost staly jedním. Jen tehdy, kdy – řečeno ezoterickým jazykem – je duše plně inkarnovaná ve fyzickém těle, může had, který přebývá v konci páteře, stoupat vzhůru. Také se o tom mluví jako o stoupání kundalini. Tento proces nelze vyvolat zvenčí; je to přirozený důsledek dosažení nezbytných stupňů rozvoje vědomí.
OPUŠTĚNÍ HMOTY
STOUPÁNÍ KUNDALINI
PODSTATA DUALITY

Vytvoření dvou pólů bytí, ducha a hmoty, a jejich opětovné znovusjednocení skrze vytvoření Syna neboli Duše je základem všech situací života. Prožití, rozpoznání a přijetí obou pólů s sebou přináší stupeň uvědomění si, v němž už není žádné oddělení, ale jen odlišný výraz jednotného principu. Vše je jen část velké tvořivé energie.

Analogie
Pokud se podíváme na teepee zepředu, vypadá jako složené ze dvou bočních a jedné středové podpěry. Díváme-li se seshora, vidíme kruh okolo jediného bodu.

Čínská filosofie
Myšlenka duality se objevuje také v čínské filosofii, kde se hovoří o dvou protikladných, ale vzájemně se doplňujících silách jin a jang. Vyjadřují vztah jednotlivých částí celku a slouží k vysvětlení neustálého přirozeného procesu změny. Jeden pól nemůže existovat bez druhého, sám o sobě není úplný. Nemůžeme vědět, co je noc, když neznáme den; o výdechu mluvíme proto, že víme, co je nádech. Každý pól má v sobě potenciál pro transformaci do svého protějšku. Jin se charakterizuje jako chlad, klid, pasivita, temnota, vnímající, vnitřní a ubývající. Jang se popisuje jako horkost, pohyb, aktivita, pohotovost, podnět, vnější a přibývající. Pojem jin a jang se zobrazuje v čínském taoismu symbolem na obrázku:

Rozdělující čára ukazuje, že tyto dva aspekty jsou vždy vzájemně spojeny. Malý kruh kontrastní barvy naznačuje potenciál pro transformaci, přeměnu. Zakřivení, které připomíná hadí pohyb nebo obrat spirály, také znázorňuje myšlenku rovnováhy dosažené sjednocením obou pólů jsoucna. Čínská filosofie vyjadřuje přesvědčení, že je nemožné být pouze v jednom tomto aspektu a popírat ten druhý. Stejné pojetí se objevuje v ezoterických naukách, kde se hovoří o tzv. Univerzálním zákonu rovnováhy. Říká se v něm, že pokud je jeden aspekt polarity vyjádřen v extrémní míře, pak se musí následně projevit ten druhý, doplňující aspekt, aby došlo k obnovení rovnováhy.

Mnoho nemocí je vlastně pokusem vyrovnat nerovnováhu na fyzické úrovni. Je to nevyhnutelné, protože podle uvedeného zákona je třeba znovu nastolit harmonii. Proto by se mělo na každý projev poruchy, ať už tělesné nebo duševní, pohlížet spíše jako na přátelské upozornění než jako na čin nepřítele. Porucha znamená, že něco propukne napovrch. Nemoc není trest ani znak slabosti, ale přirozený proces znovuvytváření rovnováhy.

Příklad
U podnikatele, který pálí svíčku na obou koncích tím, že nadměrně užívá alkohol, koření a kávu, se může projevit nemoc, která učiní jeho nezdravým návykům přítrž, jako např. žaludeční vředy nebo něco, co ho zpomalí, např. srdeční záchvat. Podnikatel na to může nahlížet jako na velkou nepříjemnost a zdržení…pro duchovní bytost je to vysvobození. Ignorujte nutnost něco změnit a dočkáte se mnohem razantnějších pokusů zvrátit nerovnovážný stav.

Mnoho chorobných stavuje způsobeno neochotou opustit staré myšlenky, postoje, pocity a věci, které vedou k nadměrnému zdůraznění jednoho aspektu. Nejobvyklejší důvody, proč se někdo drží minulosti nebo není schopen pohybu vpřed, do budoucnosti, jsou strach a vina. Opustit své staré přátele vyžaduje sílu a může k tomu dojít jen tehdy, když jste ve spojení se svou vnitřní bytostí.

Také slepá víra, o kterou často jde v náboženských nebo politických kruzích, může vést ke strnulosti myšlení a neschopnosti se dále vyvíjet. Schopnost něco opustit, jít vpřed a vzít si jen to, co má smysl pro současnost, je jedna z nejmocnějších uzdravujících sil vůbec. Nemoc se často považuje za životní krizi a slovo „krize” pochází z řeckého „krisis” = rozhodnutí. Je to vlastně bod obratu; je třeba udělat rozhodnutí, abychom se odvrátili od jednoho bodu polarity vyjádřeného v jeho extrémní podobě a objevili, použili a přijali ten druhý, opačný.

Někdy se potřeba rovnováhy projevuje v širším měřítku a dojde ke krizi, která v určité době zasáhne do života mnoha lidí. Metody, kterými země uštědřuje krize lidem, kteří na ni žijí, se označují jako přírodní katastrofy; erupce sopek, tajfuny nebo zemětřesení, kdy se uvolní nadbytečná energie a nastolí rovnováha.

Fyzické tělo udržuje vyvážené prostředí, homeostázu, rozpoznáním nerovnováhy v počátečním stádiu a opraví ji jemným doladěním, aniž by se na vědomou úroveň dostalo nějaké hlášení o problému. Pokud však vlivem mysli dojde k narušení této regulace, nerovnováha dosáhne krizové hodnoty a nevyhnutelně se objeví nemoc, aby se mohla rovnováha opět obnovit.

Když přijímáme oba póly věcí, pak je jejich vliv na naše poznávání bezvýznamný. Je možné říct, že skrze jednotu je jejich společný příspěvek v harmonii s naší duší. Jsme-li zdraví, nemusíme se starat o to, aby po kontrakci srdečního svalu následovalo uvolnění a po nádechu výdech. Tento stav přijetí lze také označit jako „návyk” a dovoluje mozku nevšímat si toho, co je přijato a zaměřit se jen na důležitější stránky života.

RŮST VĚDOMÍ
Vědomí člověka se vyvíjí neustálým pohybem mezi oběma póly bytí, které jsou zpočátku obsaženy ve všech složkách osobnosti – fyzické, emoční a mentální. Prožíváním a pozorováním různých úrovní duality a přijetím jejich existence si jedinec brzy uvědomí, že to nejsou oddělené složky, ale kontinuum obecnějšího aspektu života.

Ve všech formách bytí nelze oddělení duše dosáhnout bez určitého stupně strádání, bolesti a zármutku. Pro mnoho lidí slouží tyto krajní stavy jako odrazový můstek pro jejich aktivitu. Hluboká deprese se označuje jako „temná noc duše”. Často přitom dochází ke stavu otupělosti nebo k automatickému jednání, přesto lze právě tehdy spatřit světlo duše, protože v osvětleném pokoji je snadné přehlédnout plamen svíčky, ale v temnu šíří svíčka fascinující a výrazné světlo.

Krajní polohy jsou vyčerpávající a doufejme, že s naším hlubším chápáním přestane být nezbytné ve snaze vyhnout se jedné extrémní poloze zaujímat stanovisko v opačném extrému. Zvlášť to platí o emocích, kde potlačení určité emoce vede k tomu, že se zadržuje uvnitř, dokud se neuvolní při nezvladatelném výbuchu. To vede nevyhnutelně k dalším obavám z této emoce a k jejímu dalšímu potlačování. Často jsem to pozorovala u mužů, kteří se rozhodli potlačovat svou zlost a snažili se ji tak dostat pod kontrolu. Dosáhli tím jen toho, že jejich zlost narůstala až do výbuchu vzteku a vznikly tak další problémy.

Jung nazýval tento nevyjádřený pól duality „stínem” a vysvětloval, že čím více se tomuto pólu vyhýbáme, tím větší stín vytváříme. Jung doporučuje, abychom ho přijali jako přítele. Symbolicky řečeno, když stojíme přímo pod sluncem, není žádný stín. Stín se objeví jen tehdy, když se od slunce (duše) vzdálíme. Když přesuneme vědomí od vlivů osobnosti a vnějšího světa na svou duši, uvědomíme si, že ačkoli cítíme bolest a zármutek, je to jen přechodné období. Pokud tak neučiníme, setrváváme v omezení kolektivní mysli fyzického, emočního a mentálního světa a nikdy nedosáhneme sebeuvědomění a míru.

Analogie
Potápěč si oblékne těžký, neohrabaný skafandr a je spuštěn na dno oceánu. Jediné jeho spojení se zemským povrchem je lano, které má připevněné na zádech. Na dně oceánu jasně nevidí ani neslyší a jeho pohyby jsou díky těžkému skafandru velmi neobratné. Po nějaké době strávené v moři začínají jeho vzpomínky na suchozemské vjemy postupně slábnout a jeho smysly se přeorientují na život v moři. Bloudí po mořském dně, naráží do ostatních a ptá se jich na cestu. Ostatní, při vědomí své důležitosti, mu radí, aby je následoval, a tak jdou, aniž by věděli kam a aniž by si to byli schopni připustit.

Pak se najednou začne lano napínat a náš potápěč je donucen se zastavit a jít nazpět. Tam stojí, dívá se zprava doleva, zmatený a vystrašený. S velkým úsilím se pomalu otočí a zvedne oči nad sebe – spatří velmi matné světlo. Pomalu, ale vytrvale se pak pohybuje vzhůru, často padá zpět, ale nyní si je vědom síly na druhém konci lana, která ho pomalu vytahuje na hladinu.

Už nepotřebuje, aby mu druzí ukazovali směr, protože má nyní své světlo, které následuje, světlo své duše a v konečném cíli božský zdroj veškerého světla. Duše nám ukazuje cestu a pomáhá nám, ale nemůže nás přinutit následovat světlo. Je věcí naší svobodné vůle, zda se ztotožníme s některou složkou osobnosti nebo hledáme naplňující, byť ne vždy snadnou cestu.

CESTA
Fyzický svět Jedinec se ztotožňuje s materiálním nebo fyzickým světem. Ztotožňuje se se svým bohatstvím nebo bídou, nemocí, svými temnými nebo světlými stránkami. A nakonec si skrze své prožitky uvědomí, že není ani jedno a že je obojí.

Příklad
Bohatému se zdá, že nikdy nemá dost a proto se cítí chudý. Žebrákovi připadá, že je bohatý, když najde oschlý kus chleba.

Podstata je v tom, že záleží na úrovni vnímání.

Stejně jako jin a jang, i slova jako bohatství a chudoba nejsou absolutními pojmy, ale jen relativním vyjádřením situace. Mění se vždy v závislosti na pozici pozorovatele, a čím jsme od nějakého jevu vzdálenější, tím je pro nás snadnější vidět, že obě krajní polohy jsou jen dvěma stranami stejné mince nebo přesněji – různými body na jednom kruhu.

Analogie
Na hřišti stojí dva chlapečci. „Viděl jsem slona,” říká první.
„Má velikánské uši a dlouhý chobot, kterým se může rozmáchnout a zvednout tě ze země.”
„To není slon,” namítá druhý chlapeček.
„Já jsem minulý měsíc jednoho viděl a ten měl velké silné nohy a ocas, kterým když švihnul, tak ti mohl podrazit nohy.”
„To se teda pleteš,” křičí první chlapeček.
„Nevíš, o čem mluvíš!”
„A ty bys nepoznal slona, ani kdyby prošel okolo tebe,” odsekne mu ten druhý.
V tu chvíli přijde mezi hádající se děti větší a chytřejší chlapec:
„Seděl jsem na slonu. Vepředu má dlouhý chobot a velké uši. Vzadu má dlouhý ocas a silné nohy. Máte pravdu oba dva. Přední a zadní část dá dohromady celé zvíře, které je nejlépe vidět z výhodně položeného místa, pozorovatelny.”

Z duchovního pohledu je tou pozorovatelnou duše. Lidskou schopností vidět život objektivně a neidentifikovat se s hmotou přirozeně vzrůstá vědomí. Vědomí jednoty skrze různost má obdobu v principu stvoření duše skrze jednotu ducha a hmoty.

Pro vysvětlení těchto jevů byl formulován Univerzální zákon shody, který říká, že vše, co se odehraje v duchovní oblasti, se odráží na pozemské úrovni. ,Jak nahoře, tak i dole.” Způsob myšlení tedy většinou není vytvářen naší duší, ale spíše emocemi.

Příklad
Když bylo Anně šest let, její otec si našel jinou ženu a odešel z domova. Nemohla pochopit, jak se to mohlo stát, když ji přece měl rád. Nakonec došla svým dětským uvažováním k závěru, že asi musela udělat něco, co způsobilo, že otec odešel. Toto přesvědčení si nesla v sobě dál životem, až dospěla a začala navazovat známosti s chlapci. Jeden vztah za druhým se rozpadal. Ve většině případů to bylo proto, že své partnery zahrnovala dusivou láskou a jakýkoli jejich pokus trochu se vymanit se setkal s výčitkami, že ji dost nemilují.

Anna měla zoufalou potřebu svému partnerovi ve všem vyhovět, protože to v její mysli znamenalo, že ji neopustí. Její potřeba být milována a přesvědčení, že láska může přicházet pouze od jiné osoby, ji působilo velké problémy a trápení. Když jednou mluvila s kamarádkou, uvědomila si najednou, že vlastně opakuje stále znovu stejný způsob chování. Došla k náhledu, že nedostatek její vlastní sebelásky k ní přitahoval takové partnery, kteří její vnitřní přesvědčení posilovali. Když se Anna naučila pečovat sama o své potřeby a pochopila způsob chování svých rodičů, stala se mnohem sebejistější.

Vloni navázala novou známost, ale tentokrát si vybrala mnohem silnějšího a moudřejšího partnera. Způsoby myšlení a systém přesvědčení se do nás ukládá v letech, kdy je naše mysl tvárná, a vyjadřujeme je jako názory, co „by se v životě mělo a nemělo” a co „se dělá a nedělá”. Během života kolísáme mezi odvrhováním a přijímáním těchto pravidel, až nakonec nalezneme střední cestu, což znamená přijetí těch přesvědčení, která jsou potřebná a vhodná pro náš současný věk.

Této rovnováhy dosáhneme, když následujeme univerzální zákon života a naše pravidla stále prověřujeme, zda jsou po nás ještě potřebná, přičemž důsledky našich činů přijímáme jako součást našeho učebního plánu. Pouze tehdy, zapojíme-li intuici, můžeme skutečně poznat, které myšlenky pramení z naší duše a které přináleží naší osobnosti. Když člověk chápe sám sebe jako osobnost a duši, stane se duše prostředníkem pro přístup k duchovní rovině.

V dalším stádiu přináší duše svou energii dolů, do osobnosti, dokud ji její světlo neprozáří. „Napřed se vydej na cestu, pak ztratíš sám sebe a cesty je dosaženo.” Než toho dosáhnete, je uvědomění si duše opakovaně prověřované, zatímco prochází mentální, emoční a fyzickou rovinou. Opět se zpřítomňuje dualita, ale nyní, s duší ve vedení, je člověk schopen vidět tyto roviny takové, jaké jsou, a proto méně podléhá jejich rozmanitosti.

Christine R. Page
Léčivá síla čaker

*



Prevzaté z http://probuzeni.blogspot.sk/2013/01/leciva-sila-cakerduse.html




Žiadne komentáre


Návrat na obsah