Dovolte věcem, ať se prostě stanou… - Blog-články anjelskej pomoci - Anjelská pomoc

Celé naše vnitřní poznání nás vede ke Zdroji, k Božské podstatě, ze které všichni pocházíme a když je nám nejhůř, obracíme svoji pozornost k nebi. Prosíme Boha o pomoc, ať už jsme věřící nebo ne. Slibujeme dobré skutky a polepšení, pokud se stane zázrak… Když se zázrak nestane, zanevřeme na víru i celého Boha… pokud se zázrak stane, jak dlouho náš slib ale vydrží?

Vesmírným zákonům je jedno, jestli porušíte slib. Porušení slibu se vrátí zas a jen vám… způsobujete si kolotoč svých pocitů sami. Jak ale z toho ven, když jste se vydali na cestu, která z těchto zmatků vede pryč?

Odpovědí je DŮVĚRA…

Pozorně se podívejte kolem sebe. Vidíte zmatek, strach, nejistotu? Cítíte, jak hmatatelné jsou všechny energie, které nás dělí od lásky a pocitu vnitřního klidu? Ocitáme se ve víru svých vlastních zmatků a pochybností, mnoho z nás má pocit, že se vše opakuje jako v bludném kruhu a před námi je otázka

"PROČ se tak děje?"

Dovolte mi teď jedno zamyšlení…při cestě za lepším světem, během zdokonalování sebe sama, se neustále potýkáme s jakýmsi vnitřním démonem, který na sebe bere pokaždé jinou podobu.

Jednou je to trauma z dětství, nebo z nějakého vztahu, z první křivdy, která se nám stala… Nebo dokonce už to zachází i do minulých životů.Vypadá to jako nekonečná stezka temnými stíny. Opravdu je toto smysl života? Nebo nás "něco" nutí dívat se na život temnýma očima…

Nechci tímto nijak zpochybňovat lekce a zkušenosti, kterých máme všichni dost. Ale kdyby nás tyto situace neměly formovat, proč bychom jimi pak neustále procházeli? Abychom trpěli? Opravdu věříte, že život má být plný utrpení a že tak si to přál náš Stvořitel? Přáli byste vy svým dětem, aby život pochopili a prožili jen tak, že budou trpět?

Je sice dobře, pokud zjistíme, že naši žárlivost způsobuje neopětovaná láska našich rodičů, nebo první zklamání, které v nás zakořenilo nedůvěru. Ať už v nás roste touha po pozornosti nebo strach ze ztráty a samoty - naše vnitřní rozpoložení se nezlepší, pokud budeme v duchu pouze všem odpouštět. Vyčistíme se, to ano, ale dokud se nenaučíme žít život VĚDOMĚ, pak je jen otázkou času, kdy nás tyto pocity opět pohltí.

Pocity a emoce se kolem hemží neustále, je jedno jak osvícená a probuzená bystost jste. Jakmile nedáváte chvíli pozor…jakmile se na okamžik přesunete ze srdce zpět do své mysli, už jste v pasti domněnek, starých vzorců a společenských dogmat. Výhodou probuzeného člověka je, že tuto past dokáže rychle odhalit a vystoupit z ní. Člověk má ale tendence usnout na vavřínech, myslí si, že když už na sobě vykonal nějakou práci a prošel si těžkým obdobím, přečetl spoustu knih, že už vše ví a nic se mu nemůže stát… O to větší překvapení a zoufalost ho přepadne, když se ocitne v situaci, kdy neví co má dělat, protože po všech očistách a meditacích se dostal do stejného bodu a OPĚT se cítí mizerně a neví jak dál.

Není to selhání…je to znamení, že před vámi stojí ta největší zkouška… Kterou buď zvládnete, nebo si proces učení ještě o nějakou dobu prodloužíte.

Tak moc nám opakovali, že náš osud si tvoříme sami, že se musíme soustředit a něco neustále tvořit podle určitých představ, až došlo k překroucení celé životní podstaty. Kam zmizela spontánnost a naše dětská hravost? Pohltily je pocity povinnosti, že musíme platit složenky, chodit do školy a být stále lepšími než jsme.

Chodíme na kurzy, kde nás druzí učí, jak být lepší… Ale co máme zlepšovat? Svoji jedinečnost? Každý máme své zkušenosti, svá traumata, své bolesti… jsou to naše poklady, kterých se nemáme zbavovat. Díky ním, jsme takoví jací jsme… Dokažeme být empatičtí díky všemu smutnému a bolestnému, co nás potkalo. Dokážeme soucítit s lidmi, kteří se ocitli ve "špatné situaci", protože díky svým zážitkům dokážeme pochopit, proč někdo udělá něco, co by druhý odsoudil.

Důležitý je náš postoj k situacím, které se dějí kolem nás. Uprostřed toho chaosu, který právě prožíváte…ve víru pochybností a strachu…jsme všichni vlastně testováni. Procházíme testem, jak silná, pevná a nezlomná je naše víra…?

Jsme v bodě, kdy přes veškeré snažení jsme v situaci, která se nám už stala, nebo kterou jsme nechtěli. Nevíme, co máme dělat a ať uděláme cokoliv, je to jako kdyby nás neviditelná stěna mrštila zpět a my se nemáme kam pohnout…

Vesmír nám tím dává pokyn, ať zůstaneme v klidu a důvěřujeme Zdroji. Té úžasné energii stvoření, která nás miluje tolik, že si to ani s největší fantazií nedovedeme představit. Naše srdce nás žádá, abychom nechaly vše plynout… Naše pozornost nechť se obrátí do našich srdcí a setrvá v klidu. Dokud se neuklidníme my sami, neuklidní se ani to, co vidíme venku. Jelikož to je jen odraz toho, co se děje uvnitř nás samotných.

DOVOLTE VĚCEM, aby se staly… Odevzdejte svůj život Zdroji, ze kterého pocházíte. Ukažte mu, jak moc mu věříte, že pro vás chce to nejlepší. Jakmile pochopíte, že vaše snaha ovládnout váš život je jen zarputilá touha vaší mysli dosáhnout nějakých mantinelů, které pro vás nastavil stejně někdo jiný, chaos kolem vás utichne.

Procházíme nyní všichni lekcí důvěry… důvěry v život. Je čas pohlédnout k nebi, roztáhnout ruce a odevzdaně skočit do propasti, která se před námi otevírá… Teprve pak poznáme, že to není propast, ale Nový svět.

Přeji každému, aby našel sílu, odvahu a lásku, udělat krok, který ho dělí od života v Ráji.

© Alena da Silva / Jsem dítě Hvězd