Manipulace - Blog-články anjelskej pomoci - Anjelská pomoc

Původně jsem se chtěl věnovat něčemu jinému, ale je potřeba se nyní zaměřit tímto směrem.

Manipulace – manipulation – přesouvání něčeho někam. Působení jednoho na druhé, za určitým účelem. Dá se do ní zahrnout prakticky každý

obyčejný rozhovor, ukázání směru, působení myšlenky. Je všudypřítomná a lze ji snadno zneužít. Dá se jí získat mnoho osobního prospěchu – musí být však zákonitě vykoupen na bližních svých. Ten kdo bere, musí mít od koho brát. A ten, který je v roli podřízené, musí být ochoten dát. Ať už vědomě, či podvědomě. Z nevědomosti, či strachu. Je to odpudivý, leč velmi jednoduchý a účinný systém a kdo jej nechápe – je zákonitě jeho plnou součástí.

 

 

Manipulace znamená jasný systém nadřazenosti a podřízenosti. Jeden rozkazy vydává, druhý je poslouchá. První je na pozici síly, druhý slabosti. Jeden čerpá, druhý dává. Nic nepochopitelného. Na tomto systému plně stojí celá naše společnost a je v nás natolik zažraný, že ho přijímáme zcela automaticky, aniž bychom přemýšleli:

Opravdu to musí takto být? Je to jediná možná cesta?

První předpoklad úspěšné manipulace je ten, že si jí druhý není vědom. Pak je to velmi snadné. Druhým je pocit nadřazenosti, ono JÁ jsem lepší a schopnější, více vím, lépe umím a TY nejsi pro mne NIC. V každém případě manipulace nepřipouští jakkoli odkrýt své pravé úmysly a nechat se rozpoznat. Poznání její pravé povahy, úmyslu, struktury, projevů a chování je pro ni zničující. Je nucena se spolehnout na život ve stínech a případné pokusy o její zničení řeší silou.

Co se stane, když se člověk otevřeně postaví manipulaci? Dostane úder. Okamžitě, bez skrupulí. Nemusí jít hned o projev fyzický, spíše psychický. Nadřazená osoba se při sebemenším projevu neposlušnosti okamžitě ozve – projeví. Není radno ji podceňovat. Zkušený manipulátor má na své straně zkušenosti, sílu vůle a plně ovládá své Temné umění i oběť. Je připraven zastrašit, zahrát na nejslabší část ovládaného a použít k tomu potřebnou sílu. On má nejenom svoji – ale zákonitě i Vaši. Vy naopak, v roli ovládaného, nemáte plně ani svou vlastní. Je tedy jasné, kdo má zde navrch. Z oslabené pozice se obvykle ozve tiché zašeptání – to je zaraženo do země ocelovou palicí moci. Mnoho lidí se nachází na obou stranách barikády a špatně je zcela jasně tak i tak.

Nenechme se mýlit. Pozice manipulátora je pro něj velmi výhodná a ikdyž si jednoho dne bude muset sklidit svou trpkou úrodu, dobrovolně se své pozice jistě nevzdá. Můžete to zkusit po dobrém. Jen klidně do toho. On, ze své pozice síly, vy, ze své pozice slabosti. Výsledek? Vytře s Vámi podlahu tak, jako vždy předtím. Síla pohrdá slabostí. Síle se nedá vzdorovat prosbami. Temnotě květinou. Silné rozdupá slabé, mocné ubije chatrné. Tato myšlenka je proti všemu, co do nás dnes tak vehementně cpou. Je proti tomu, co nás učili i za co trestali. Je to však tak, Lež zůstane Lží.

Síla respektuje pouze sílu stejnou – lépe větší. Není možné se postavit Temnotě, jako roztřesená troska, kterou pošle k zemi první ostrý argument, první silnější rána. Je to velmi těžký úkol. Nalézt v sobě dostatek sil postavit se otevřeně na odpor – a nesklouznout k technikám a praktikám Druhé strany. Zůstat věrný Ctností a odmítnou Neřesti. Tato chyba je taktéž velmi rozšířena. Uvedu příklad stravování:

Všechny ty –ismy na konci různého druhu stravovacích návyků. Jako takové ničemu neškodí a jsou prospěšné – problém přichází při konfrontaci s ostatními. Sám jsem to zažil. Ten pocit odsouzení ostatních za to, co jedí a dělají (podle mne) špatného. První myšlenka změny k citu je správná, přichází však vymezení a nenávist k ostatním – a to už jsou praktiky Druhé strany. Nepřichází žádné vcítění se do pohledu druhých. Nemluvím o toleranci, ta je vždy špatná. Tolerovat něco, co mne ubližuje, je vždy špatné a nástrojem Temna.

Následující se popisuje velmi těžko, aniž bych sám neuklouzl. Náhradou za toleranci by mělo být vcítění se, pochopení PROČ. Proč druzí jedí maso. Proč druzí ubližují sobě a ostatním. Proč nenávidí. Podvádí. Proč pijí. Berou drogy. Proč dělají to a ono. A proč dělám já sám cokoli z toho. Hledání odpovědi.

Cítíte ten rozdíl? Z této pozice neodsuzuji. Nedělám ze sebe lepšího, než jste Vy. Z této pozice mlčím, pozoruji a uvnitř se tiše ptám: Proč? A všechny odpovědi přijdou ne zvenčí, ale zevnitř. Pokud člověk opustí své dosavadní pokroucené a většinou mylné názory – dostane nové, čistější, méně zkreslené. K tomuto je třeba říci následovné:

Téměř žádný z Vašich názorů není ve skutečnosti Váš. Kdo si dá tu práci a skutečně si zblízka prohlédne svá jednotlivá přesvědčení hezky zblízka – zjistí, že mu byly dány zvenčí. Dány v lepším případě. Většina nám byla doslova vnucena násilím, pod hrozbou trestu fyzického a psychického. Půjdeme ještě hlouběji:

Tyto názory nám nebyly dány jen tak někým. Byly nám vnuceny v drtivé většině případů našimi nejbližšími – milovanými. No řekněte: Mohl by mi snad můj tatínek Lhát? Maminka mnou manipulovat? Babička s dědečkem mnou pohrdat? Vžijte se nyní do svého dětského já:

No mohli by mi snad něco takového udělat? Tatínek? Maminka? Ti, pro které bych zapřel svět, jen aby mne milovali? Udělejte to a poznáte odpověď.

Nenávist není na pořadu dne. Na všechno platí vžít se do druhého a ptát se, PROČ? Proč se ke mne tak zachoval? Proč mi toto udělal? Jak mohl být vůbec schopen něčeho takového? Proč to necítí tak, jako já? Otázka PROČ, je tajemstvím k oživení své dětské nevinnosti, kterou mnoho z nás již dávno pohřbilo. Je to cestou ke své Duši, k vykoupení, osvobození. A bolí tak, jako nic jiného.

Ta jednoduchá otázka je schopna rozervat naše vědomí na kusy. Všechny ty lži vyjící agónií v jediný okamžik nás mohou poslat spolehlivě k zemi. Ochromit, ponížit – a porazit, pokud na ně budeme sami. Proto je tak nezbytně nutné znovu se dotknout své Duše a jejím prostřednictvím se dívat na svět. Ne manipulací a klamem někoho jiného.

Pro mne mnohdy neřešitelný problém, je z jejího pohledu naprosto směšný – přímo k popukání. S její pomocí odejde takřka sám, z mé strany se rovná těžkému soužení s nejistým výsledkem. Vžít se do druhých, vcítit a více poslouchat, než mluvit. To jsou možné cesty. Někdo to samozřejmě bude chtít hnát silou a co nejrychleji – nabije si však ústa stejně tak, jako dříve já.

Ne ovládnout, ale pochopit. S pochopením přichází Krvavé slzy, kterých nebude málo, a unesou je jen silní. Má to však cenu, má to budoucnost a sílu změnit svět. Mluvilo o tom mnoho duchovních mistrů, ale podle mne to chce bližší vysvětlení:

I pouhý jedinec, vlastně jedině a pouze jedinec, je schopen změnit úplně vše. Dav ztrácí tuto možnost a sílu. Jde to, lze to. Dá se to. Vím, že jsou to stále jen neurčitá slova, ale mějte strpení. Na otázce Duše stojí budoucnost nás všech, není možné ji uspěchat.

Aleš Votava

prevzaté:http://www.prvopodstata.com