Poučné - Blog-články anjelskej pomoci - Anjelská pomoc

Hľadaj
Prejsť na obsah

Hlavná ponuka:

Ničící slova: nevyslovovat!

Publikoval v Poučné ·

Budeme mluvit o nástroji sebeprogramování, kterým každý den a každou minutu vytváříme sami sebe; který uplatňujeme, aniž si to uvědomujeme, a který je odpovědný za všechno, co se děje v našem životě:

– za to, jak se cítíme, jak vypadáme, jaký máme příjem;
– za vztahy s okolím, za to, nakolik jsme sami se sebou spokojeni, za … vlastně za všechno na světě.

Sebeprogramovací nástroj, který používáme automaticky, často lehkovážně a velmi často až nebezpečně bezmyšlenkovitým způsobem.

Tento sebeprogramovací nástroj má 2 názvy: jeden sofistikovaný a druhý docela obyčejný a srozumitelný. Ve vědeckých kruzích se užívá výrazu „verbalizace“ a jde vlastně o onu individuální zásobu slov, kterou používá každý z nás ve styku s jinými lidmi a k vyjádření vlastních myšlenek.

Jistě jste si všimli slova „individuální“ a pochopili, že v něm je ukryt klíč.

A je to tak: jako nositel jazyka (nezáleží na tom, jakého) má každý z nás naprosto unikátní slovní zásobu.

Právě tato slovní zásoba je mohutným sebeprogramovacím nástrojem.

Platí to doslova: jak mluvíme, tak také žijeme. Co sdělujeme, to máme.

Slova jsou oděvem našich myšlenek. Energie slov má mocnější strukturu a také mnohonásobně rychlejší (ve srovnání s energií myšlenek) vliv na formování vnější skutečnosti.

Důkazů bylo uvedeno už tolik, že přidat k nim další snad ani už není třeba.

Nicméně uvedu ještě jeden, natolik závažný, že byl bez výhrad uznán za objev schopný léčit i ty nejnebezpečnější nemoci.

Jde o objev německého psychoterapeuta íránského původu Nossrata Peseschkiana. Jako první objevil (a posléze se naučil zneškodňovat) slova, která programují nezdravé projevy těla.

Během času přesvědčivě dokázal, že škodlivá slova obsahuje slovník každého člověka. Neexistuje jediný člověk, který by se uchránil používání slov programujících zdravotní indispozici, materializujících ji v těle a bránících jejímu vyléčení.

Doktor Peseschkian nazval souhrn těchto slov „organická řeč“.

Organická řeč jsou podle něj slova a výrazy přímo ovlivňující fyziologické orgány člověka.
 

 Jistě sami dobře taková slova znáte, připomínáme některá, abychom podtrhli, že to nejsou prostě jenom slova.

Ve skutečnosti je to opravdu ničivá, škodlivá energie, schopná podlomit i to nejpevnější zdraví.

Všimněte si také, jak dokonale zamaskovaná ta slova jsou, člověk by prostě nevěřil, že slova napohled tak nevinná mohou tak silně škodit:

má trpělivost praskla
lámal jsem si hlavu
něco ho žere
naleptávají mi duši
ten mi leze krkem
trochu mě přidusili
to mi hlava nebere
vysáli mi duši z těla
pijou mi krev
dlabu na to
hází mi klacky pod nohy
obrací se mi z toho žaludek
jako by do mě kudlu vrazil
je mi na padnutí (celý se třesu)
ten mi sedí za krkem
mám toho po krk
ohrnovat nos
zahnali mě do kouta
zkus si vlézt do mojí kůže
tlačí na mě
A tak dále.

Zdá se nám, že používáme obecné metafory, ve skutečnosti však zadáváme svému tělu přesné příkazy a tělo je dokonce ani nedokáže neplnit – plnit je zkrátka musí.

Přestože doktor Peseschkian publikoval své závěry před relativně krátkou dobou, byly už mnohokrát prověřeny.…

Zejména pečlivě byla zkoumána otázka: tvoří organická řeč nemoc, nebo o ní jen informuje?

Ukázalo se, že ji tvoří.

Jinými slovy, byl tu předpoklad, že ničivá slova se v řeči člověka objevují poté, co propukla nemoc. Mělo se zato, že podvědomí, které řídí veškeré fyziologické procesy, dává tímto způsobem signál, že něco je špatně.

Tento předpoklad se však nepotvrdil.

Nyní se s jistotou dá tvrdit, že obraz je přibližně takový:  

 Člověk nejprve zařazuje ničivá slova do své řeči  (vkládá program určité nemoci) – teprve potom nemoc propuká.

Přičemž ne jakákoli nemoc, ale přesně ta, která byla proponována.

A co je pozoruhodné, když rozpoutají nemoc, ničivá slova se ještě pevněji usazují v aktivní slovní zásobě – a rozhodně ne proto, aby na ni upozorňovala (signalizovala ji).

Úkol ničivých slov je zcela jiný – podporovat nemoc, vytvářet jí podmínky, aby „žila a vzkvétala“.

A je to zcela pochopitelné: organická řeč je samostatný psychický program a má zcela podložené poslání – podporovat to, co vytvořila.

Možná jste si teď všimli, že máte jisté těžkosti s výběrem slov a musíte si vybavovat některá, která z vás dříve vyletovala bez problémů.

Chci vás požádat: hlídejte si řeč.

Ne, ne svoji řeč, to ani bez speciálního vyškolení není možné.

Všímejte si spíš toho, jaká ničivá slova se objevují v řeči vašich blízkých.

Jenom se vyhněte „kázání“.

Berte v úvahu, že lidé, ti blízcí zvláště, nemají rádi poučování a nabádání.

Prostě si s nimi popovídejte o tématu, dejte jim přečíst tenhle i jiné články, poskytněte jim zkrátka možnost, aby si závěry udělali sami. A vyvodili z nich nějaké rozhodnutí.

Pamatujte, že individuální řeč člověka je něčím, do čeho se v žádném případě nesmíme hrubě vměšovat.

Věnujte pozornost také vlastní řeči, případně požádejte člena rodiny nebo partnera, aby si jí všímali. Možná už v brzké sobě dokážete zlepšit svoje zdraví a budete se cítit lépe díky této jednoduché, ale velmi efektivní metodě.

prevzaté: FB



Kde ztrácíme a nabíráme energii?

Publikoval v Poučné ·
Energii ztrácíme, když :
Říkáme „ano“, když se nám chce říci „ne“.
Usmíváme se, místo abychom plakali.
Neodpočíváme.
Přemlouváme sami sebe, abychom ještě chvilku vydrželi, místo abychom dali najevo, že není jasné „kvůli jakému zářivému cíli bychom měli trpět“.
Urážíme se, místo abychom někoho požádali o to, co potřebujeme.
Nezabýváme se svými věcmi.
Někdo je naprosto nezajímavý, ale my se s ním z jakýchsi vymyšlených důvodů stále stýkáme.
Lidé blízko nás většinu času hovoří o něčem negativním.
Bavíme se příliš mnoho o politice, vysokých cenách, zácpách na silnicích apod.
Intrikujeme.
Často a emotivně vyprávíme o tom, jak žijí jiní.
Děláme nezajímavou práci, která nás omrzela.
Bojíme se.
Čekáme, že někdo přijde (Ježíšek, princ, nová vláda) a náš život se změní.
Nadáváme si, pokládáme se za nehodné, nešikovné, za smolaře.


Energii získáváme, když:
Se seznamujeme s novými lidmi.
Získáváme nové vědomosti.
Cestujeme.
Překonáváme své strachy.
Zkoušíme něco nového.
Procházíme se (nepleťte si s „utíkáme do práce“ nebo „jdeme na nákup“) bez jakéhokoli určitého cíle.
Zabýváme se tvorbou.
Stýkáme se s příjemnými lidmi.
Stýkáme se s lidmi, kteří nás podporují a věří v nás.
Zabýváme se svým tělem (vhodná jsou jakákoli tělesná cvičení, tanec, sauna, plavání).
Uvolňujeme nějaký materiální prostor (vzpomeňte si, jak jinak se cítíte v nově zařízeném pokoji).
Uvolňujeme emocionální prostor (vzpomeňte si, jak jinak se cítíte, když dokážete odpustit a s někým se smířit).
Říkáme „ne“, když se nám chce říci „ne“ a říkáme „ano“, když se nám chce říci právě „ano“.
Začínáme dělat to, co si srdce žádá.

prevzaté: pronaladu.cz
 





...úvaha

Publikoval v Poučné ·
...tak jsem tak trochu snila...
Sleduju, jak se lidi choulí doma a za rouškami jako ustrašení králíci, kteří čekají ránu z milosti. Čekají nemoci, očkování, čipování, ožebračení, nouzi, hlad. Čekají války, nepokoje, straší nás teroristickými útoky džihádistů, a doufají, že je někdo  statečný zachrání. Čekáme, protože i já tady žiji se všemi, že se stane nějaký zázrak, a že někdo tam nahoře, někdo, kdo má peníze, moc a vliv, nazná, že takhle to dál nejde, a začne zařizovat lepší svět. Čekáme a cítíme se být vydáni napospas, bezejmenní a bezmocní. Jeden přes druhého rozebíráme negativní aspekty naší současnosti. Přitom máme obrovskou mocnou zbraň, a tou je VIZE. Společná vize pozitivní budoucnosti. POZITIVNÍ VIZE je tím, čeho se mocní nejvíc bojí. Vzpomeňte na všechny, kteří byli globálním mocenským systémem zavražděni... byli to především lidé s vizí lepší budoucnosti. Martin Luther King neumřel proto, že vedl nějaké černochy, ale protože měl sen... I Kennedy přišel s novou vizí a snem o nové Americe... Máme více zavražděných politiků, kteří měli vizi, ale také vynálezců, vědců... Konstruktivní, optimistická, světlá vize budoucnosti, naše sny jsou tím, čeho se elity bojí nejvíce, a co je také nejvíce účinné...
A tak si zatím sním sama svoje sny o budoucnosti v zemi, která není ničí kolonií, která nemusí poslouchat žádné zvrácené fašistické pány, která dělá vlastní politiku a rozhoduje sama o sobě, sama rozhoduje kdo a jak bude v zemi žít.
Chtěla bych žít v zemi, která je soběstačná, nezadlužená, nevyživuje miliardami nátlakové politické vlastizrádné neziskovky, v zemi, jejíž politici jsou vzdělaní, schopní a moudří, a nedovolí tunelovat vlastní zemi... Chtěla bych vlast na planetě, která nemá otrávenou půdu, vodu a vzduch.
Která se chová laskavě k lidem, nezotročuje je těžkým zadlužením, a nevykořisťuje je na krev.
Která se chová laskavě k dětem, kterým umožní být s mámou doma tak dlouho, jak potřebuje.
Která vychovává děti v solidním vzdělávacím systému pro jejich duševní a duchovní rozvoj, a nikoli pro choutky LGBTgender pedofilů a různých vetřelců, kteří se na ně už už třesou... Která své děti miluje, učí o pravdě, o pravdivých dějinách, učí je chránit pravdu a milovat pravdu, učí je lásce k bližním, která děti vzdělává a správně vychovává ve správném životě jako samostatné sebevědomé bytosti, a ne jako budoucí otroky.
Která se chová laskavě ke zvířatům, které netrýzní v šílených klecových chovech a na jatkách, ale považuje zvířata za své souputníky na planetě...
Sním o životě na planetě, kde lékaři léčí, a kde si můžeme vybrat způsob vlastní léčby.
Kde si budeme moci vybrat, jak dlouho budeme pracovat v zaměstnání, a jak dlouho budeme pracovat na vlastním pozemku, když budeme chtít, kde budeme moci vykonávat smysluplnou práci.
Kde si budeme moci vypěstovat velkou část vlastních zdravých potravin.
Kde budou čisté technologie, které nezatěžují přírodu.
Kde budeme mít vlastní zdroje energie.
Na zemi, která bude krajinou, ne výrobnou na řepku.
Sním o životě ve společenství, s lidmi, s nimiž si budeme moc věřit a společně něco vytvářet.
Sním o zemi krajiny, posvátných hájů, čistých řek a krásných domů...
Kde nebudeme zastavovat půdu nesmyslnými nekonečnými dálnicemi pro kamiony přepravujícími nesmyslné předměty z místa na místo.
Zatím máme v sobě, ve svých duších, mnoho negativity, jsme velmi zablokovaní, nevěříme, nedůvěřujeme, že by mohlo být něco lepšího, než je... takže ani já už nemůžu nic dalšího vymyslet... Ale doufám, že když teď máme více času na sebe, že přijdeme na další a další vize lepší budoucnosti

Helena Heclová FB



když...

Publikoval v Poučné ·
                  

FB



Jak přestat spěchat a být spokojení

Publikoval v Poučné ·
Jednou jsem si jako tak mnoho jiných lidí náhle uvědomila, že od jisté doby se můj život podobá honu – nekonečnému, nesmyslnému a nelítostnému. Každý můj den začíná zimničným pocitem „Hlavně to všechno stihnout!“ a končí zklamaným „Já jsem zas nic nestihla…“.

Taky jste si všimli, jak neúprosně se v posledních letech zrychluje životní tempo? A je stále těžší této obecné tendenci nepodlehnout. Je běžné pracovat do padnutí, někdy ve dvou a dokonce i třech zaměstnáních, místo spánku se napájet kávou a stres odhánět cigaretou nebo alkoholem. Odpočinek stále častěji získává nálepku čehosi odsouzeníhodného, čehosi nesolidního, co by radši nemělo být a někteří lidé dokonce s hrdostí prohlašují, že „nemají na odpočinek kdy“.

Proč to děláme?

Zmítají námi obavy. Obava z konečnosti vlastní existence. Obava, že prožijeme život zbytečně, že ničeho nedosáhneme. Obava, že budeme horší než ti druzí. Strach z odsouzení společnosti, že nežijeme, jak je zvykem.

Příčiny a následky

Britský psycholog Guy Claxton má za to, že spěch se nám stal zvykem: „Vytvořila se jakási vnitřní psychóza chvatu: minimum času, maximum efektivity, přičemž každý den tahle potřeba narůstá“. Už v roce 1982 navrhl americký lékař Larry Dossey termín „časová neuróza“ pro onemocnění, při němž se zdá, že „čas ubíhá, není ho dost, je třeba sešlapávat pedál stále silněji, abychom stíhali“. V Japonsku mají zvláštní slovo pro smrt vyčerpáním: „karoshi“.

Ještě před nedávném nebyl takto přecpaný život jednoduše možný. Neexistovaly sociální sítě, neexistoval internet, nebyly mobily a dokonce obyčejný telefon nebyl ve všech domácnostech! Všechny tyto nové vynálezy umožňují bleskově získávat a předávat obrovské množství informací a udržovat kontakt se stovkami lidí najednou. Zdůrazněme: umožňují, nenutí. Přesto však několik nepřečtených zpráv nebo nepřijatých telefonních rozhovorů se pro některé lidi může změnit v katastrofu bezmála vesmírného rozsahu.

 

Kromě zaměstnání, domácí práce a sportování je teď třeba ještě stihnout přečíst si všechny novinky, všechny nové zprávy od přátel na síti, je třeba všem odpovědět, všechno komentovat. Čas letí a my bychom tak chtěli stihnout to všechno…

Jenomže ať děláme co děláme, den má pořád jen 24 hodin. Chceme-li toho do nich nacpat co nejvíc, snižujeme leda kvalitu ve prospěch kvantity a místo abychom si kontakty užívali, hystericky rozdáváme „lajky“.

Někdo se v běhu dusí produkty fastfoodu, místo aby se v klidu posadil a v pohodě se najedl. Jiný hltá jednu za druhou knihy, aniž by si uvědomil, že jeho oči sice už sklouzly po tisících řádků, ale v mysli a duši mu nezůstalo prakticky nic. Příliš spěchá. Jednu práci jen tak tak odbudeme, abychom se vrhli na další. Ztrácíme přehled o úkolech, o povinnostech, o tom, co je a co není hotové…

Obětovat klid a odpočinek, to nás za deset let spolehlivě přivede k neuróze a lékařské péči. Nebude-li to neuróza, bude to stav chronické únavy a podrážděnosti. Obětujeme kontakty s blízkými, s rodinou – a pak se podivíme tomu odcizení. Někdo položí na oltář úspěchu svoje zdraví a v pětačtyřiceti se cítí jako troska.

Umění žít v harmonii se sebou samým

Samozřejmě, že ne všichni jsou s tímto stavem ustavičného chvatu spokojeni. Právě tak se zrodilo stále mohutnějící hnutí slow life, vyzývající k přehodnocení tohoto vztahu k životu, ke skoncování se zběsilým honem za rychlostí a množstvím. „Přemýšlejte raději o kvalitě“, vyzývají stoupenci tohoto hnutí, „o kvalitě vlastního života“.

Doslovný překlad termínu “slow life” je „pomalý život“. Neznamená to, že se máme životem plazit rychlostí šneka, bez cíle a záměru. Filosofie hnutí spočívá naopak v tom, abychom život učinili bohatším, abychom mu přidali na obsahu a hodnotě cestou promyšleného vztahu k vlastnímu jednání. Abychom pochopili, že požitek z toho, co a jak děláme, je mnohdy silnější, než požitek z důvodu, z cíle, pro který to děláme.

Místo zvnějšku vnucovaného životního rytmu si můžeme vytvořit svůj vlastní, pohodlný. Nemusíme stihnout všechno hned a najednou. I tak můžeme dosahovat velmi slušných výsledků a navíc k nim získáme radost. Dělat vše natolik dobře, nakolik je to možné a ne tak rychle, jak to jen jde.

Alespoň někdy si položme závažnou otázku: „Co doopravdy chci ?Chci to opravdu, nebo o to usiluju proto, že se to „musí“? A podle odpovědi se zařiďme. V žádném spěchu, klidně a radostně.
 

Cílem hnutí slow life je v prvé řadě dosažení vnitřní harmonie. Pouze tak může mít život skutečnou cenu. Kde není harmonie, objevují se obavy a strach, deprese. A ty nám brání žít.

Žijte tady a teď. Nepokoušejte se všechno do posledního puntíku plánovat, nechte si místo pro spontánnost. Vždyť často se okolnosti zkrátka mění, plán dodržet nelze a vzniká leda stres. Plánujte jenom doopravdy důležité věci, ostatní nechte jít svým přirozeným pořádkem. Naslouchejte sami sobě. Hledejte si důvody, proč být šťastný. Nesnažte se kontrolovat a ovlivňovat něco, co nemůžete změnit. Vyhýbejte se „informační přesycenosti“. Neporovnávejte se s ostatními. Radujte se a milujte.

Je jasné, že zařídit si život podle těchto zásad není jednoduché, zejména, když nás po únavné práci v zaměstnání čekají domácí povinnosti.

V životě se však vždycky najde něco, co můžeme změnit, aby byl malinko lepší. Tuhle jsem od jedné slečny zaslechla toto: „Posunula jsem si rozvrh o čtvrt hodinky, abych si ráno mohla posedět s kávou na parapetu“. A to je přece možné – vstát o patnáct minut dříve a beze spěchu si vychutnávat každý doušek ranní kávy, bez dorážení překotných hlasů z rádia nebo televize. Bez sledování novinek na síti. Stejně tak může jíst celá rodina pohromadě – alespoň někdy. Můžeme se jít projít nebo se natáhnout, zavřít oči a na deset minut zapomenout na svět, na shon, na starosti… Možné je ledacos a mělo by nám to přinášet štěstí. Čím víc, tím líp. Co může být v životě důležitější, než štěstí?

Alexandra Karavajevá



Ako vnútri - tak aj vonku

Publikoval v Poučné ·

Pokud opakovaně omlouváte něčí špatné chování, pak toto chování podporujete a umožňujete. Takovým lidem pak dovolujete, aby nadále mohli odmítat převzít za své chování zodpovědnost. Pomáháte jim nadále popírat podíl, který na svém chování mají. A na tom rozhodně není nic laskavého ani ohleduplného. Nestačí doufat, že si to jednoho dne uvědomí. Jen je tím nadále udržujete ve stavu popírání.
Začněme u sebe. Přestaňme tolerovat nepřijatelné chování a odmítněme podporovat druhé ve zlu, které páchají. Musíme se pevně postavit sami za sebe a ctít pravdu bez ohledu na to, jaká je. Žádná duchovní cesta nevede skrze popírání skutečnosti. Vede skrze tu nejhlubší pravdu a skrze zodpovědnost za sebe a za své jednání. V TOM se podporujme."

- Phiona Hutton



Jak morfogenetická pole ovlivňují naše životy

Publikoval v Poučné ·
Velmi zjednodušeně řečeno daleko více než si běžné uvědomujeme.
Na začátek pro jistotu zopakuji, co se skrývá pod pojmem morfogenetické pole.

           Rupert Sheldrake vytvořil hypotézu, že místo veškerých zákonů přírody, se vesmír neustále vyvíjí, a to co se vyvíjí, jsou návyky přírody. Zákony přírody jsou v tomto pojetí vyvíjející se návyky. V biologii to znamená, že každý druh má kolektivní paměť, do které přispívá každý jedinec druhu. Základem této paměti je dle jeho hypotézy morfická rezonance. Jestliže se jedinec jednoho druhu něco naučí na jednom místě, pak ostatní jedinci druhu se tomu kdekoliv učí rychleji díky morfické rezonanci. Pro upřesnění uvádím, že morfogeneze dle slovníku cizích slov je vývoj tvaru, změna tvarových vlastností.

           Cituji Wikipedii: Morfická rezonance je sporná teorie Ruperta Sheldrakea, která tvrdí, že příroda má paměť, a to o čem obvykle uvažujeme jako o přírodních zákonech, mohou být spíše zvyky. Podle ní je všechno v našem světě, ať už je to věc, rostlina nebo zvíře, obklopené a prostoupené morfickými poli, obsahujícími kompletní informaci o charakteru a aktivitě daného objektu a kromě charakteru a tvaru odráží též jejich chování a vztahy mezi organismy.

           Vědci očekávali, že vše vysvětlí geny, ale experimenty toto očekávání vyvrátily. Podle Sheldrakea je forma z velké části určená právě morfickou rezonancí.

           Známým a téměř již zlidovělým pojmem je efekt sté opice, o kterém jsem již několikrát psal, a který vyjadřuje vývoj určitého návyku a morfogenetického pole určitého druhu bytostí, v tomto případě opic. Sheldrake uvádí, že má raději pojem efekt tisící krysy, protože se jednalo o přesné laboratorní experimenty.

           Rupert Sheldrake tvrdí, že se morfogenetická pole mění i u tzv. neživých objektů, jako jsou chemické prvky. Chemické procesy rovněž procházejí dle něj vývojem a změnou návyků. Odpůrci Sheldrakea tvrdí, že provedenými experimenty byly tyto jeho teorie týkající se chemických procesů vyvráceny, ale lze předpokládat, že tyto experimenty prováděly osoby, které chtěly prokázat neplatnost jeho teorií a svým vědomím ovlivnily výsledky experimentů. I oficiální věda dnes uznává, že pozorovatel svým vědomím může ovlivňovat výsledky pozorování.

           Pochopení principu teorie morfické rezonance a morfogenetických polí, je výrazně jednoduší, pokud filosofickým základem je myšlenka, že vše je jedno ohromné vědomí.

Působí na nás mnoho druhů morfogenetických polí
           Na nás i ostatní bytosti působí různou intenzitou mnoho druhů morfogenetických polí. Pokud v této souvislosti používám pojem bytosti, tak mám na mysli bytosti všech forem, tj. i to, co běžně za bytosti není považováno, protože vycházím z předpokladu, že vše je jedno ohromné vědomí. Z toho plyne, že vše tedy i tzv. neživé předměty mají vědomí, či přesněji jsou vědomím, a tudíž je i lépe pochopitelné, že jsou ovlivňovány morfogenetickými poli. Pro názornost uvedu příklady různých druhů morfogenetických polí, které jsou pro nás relativně snadno pochopitelné. Morfogenetické pole Slunce, Země, lidstva na Zemi, jednotlivých národů, ras, rodů a rodin, osobní morfogenetické pole člověka, morfogenetická pole jednotlivých druhů zvířat, živočichů a stromů a rostlin, ale i nerostů, chemických prvků, vody apod.

           Už z tohoto výčtu je zřejmé, kolika různými morfogenetickými poli jsme všichni stále ovlivňováni, i když s různou intenzitou, a běžně si ani neuvědomujeme jejich působení na naše tělo i mysl. Pouze při plné koncentraci na tento fenomén jsme schopni vnímat, jak naše konkrétní činy či myšlenky mohou být ovlivněny různými morfogenetickými poli, a to ani nemusíme uvažovat o nepochybném působení našeho osobního morfogenetického pole.

           Pro začátek uvedu jeden příklad, který je dle mého názoru na jedné straně zajímavý a na straně druhé svým způsobem charakteristický. Zimní slunovrat je vnímán jako speciální údobí charakteristické svoji kvalitou času, která předznamenává návrat světla, návrat do radostnější fáze ročního období, v podstatě pozitivní změnu. Dle Wikipedie Slunovraty jsou předmětem oslav po celém světě, nezávisle na kulturách v  různých oblastech, mající kořeny v dávné minulosti. Důvodem oslav zimního slunovratu bylo vítání delšího dne, ústup zimy a sněhu a příchod tepla, lepších podmínek pro růst zemědělských plodin potažmo více úrody a jídla. Je vysoce nepravděpodobné, že by samotná astronomická konstelace měla takový vliv na lidstvo. Na druhou stranu tisícileté a s vysokou pravděpodobností i mnoha desetitisícileté oslavy slunovratu se natolik zakotvily do morfogenetického pole lidstva, že to silně ovlivňuje všechny lidi, aniž si uvědomují důvod a původ tohoto ovlivňování. Otázka času trvání slunovratů souvisí s kosmickou událostí, v důsledku které došlo ke změně náklonu zemské osy do dnešní podoby.     

           Takových příkladů je mnoho, i když ne všechny mají tak dlouhou historii jako slunovrat. Jedním z příkladů jsou Velikonoce.
Ze zcela jiné oblasti je náš kladný vztah k ohni, který je u většiny lidí hluboce zakotven v morfogenetickém poli. Samozřejmě kromě lidí, kteří naopak mají negativní vztah k ohni, protože ve svém osobním morfogenetickém poli mají zakotven strach z ohně, protože někdy v minulosti uhořeli či byli upáleni, nebo někdo z jejich blízkých.
Náš vztah k ohni bývá nazýván atavismem, ale když se podíváme na definice atavismu z Wikipedie (Jako atavismus v širším slova smyslu se označuje často nečekaný návrat dávno zapomenutých způsobů chování, které v současné společnosti ztratily původní význam. S jistou nadsázkou lze pokládat za atavismus rybářskou nebo houbařskou vášeň, pozůstatek chování dávných lovců a sběračů), tak se dá atavismus označit rovněž jako návyk uložený v morfogenetickém poli lidstva.

           Dle mého názoru je zajímavá skutečnost, jak často konáme, rozhodujeme se, či myslíme pod vlivem určitého morfogenetického pole, aniž si to uvědomujeme a v mnoha případech, aniž jsme ochotni si toto vůbec připustit. Pudy či instinkty jsou rovněž formou působení morfogenetických polí a byly vytvořeny opakujícími se návyky. Nevznikly samy od sebe, ale opakujícím se jednáním a vytvořením návyků. Možná názorněji než u lidí můžeme toto pole návyků pozorovat například u zvířat, která jsou ovlivňována morfogenetickými poli svého druhu ještě výrazněji než my lidé, protože u nich neprobíhá výchova jako u lidí a nejsou tak inteligenčně vybavení.

           Někdy je velmi obtížné rozeznat, které naše návyky jsou působením morfogenetickým polem rasy, národa, rodu a které osobním morfogenetickým polem, Často se totiž inkarnujeme do příslušníka jiné rasy, národu či rodu, a tak máme v osobním morfogenetickém poli návyky jiného druhu, než jsou příslušníci našeho okolí. Zejména u malých dětí lze pozorovat, kde současné morfogenetické pole okolí ještě nestačilo vytvořit nové návyky v  jejich osobním morfogenetickém poli.  Z tohoto zorného úhlu bychom měli přihlížet při výchově dětí k těmto možným vlivům a chápat určité anomálie v chování našich dětí.
           V současné době je na Zemi inkarnováno více bytostí, které byly v předchozích inkarnacích příslušníky mimozemských civilizací a někdy byly i bytostmi dost odlišnými od lidí s někdy i zcela odlišnými návyky v osobním morfogenetickém poli. Například některé bytosti z tzv. duchovně vyšších civilizací nemají již ve svém morfogenetickém poli instinkt reakce útok nebo útěk a nemají to zde vůbec jednoduché.

           Obávám se, že současná věda a zřejmě i ta alternativní se nezabývá otázkou, které naše návyky a někdy bohužel i přímo zlozvyky jsou způsobeny ovlivňujícím druhovým morfogenetickým polem a které naším osobním morfogenetickým polem. Je otázkou, do jaké míry je pro nás snazší změnit naše nechtěné návyky pocházející z osobního morfogenetického pole anebo pocházející z ostatních morfogenetických polí. Samozřejmě mnohem těžší bývá situace, pokud vyvíjíme úsilí ke změně negativních návyků v tzv. druhových morfogenetických polích, naše snaha o změnu je bez šance na úspěch, pokud nespolupracují další bytosti.

Na závěr uvedu příklady, kdy konkrétní návyky obsažené v morfogenetických polích si většinou ani neuvědomujeme.

Příklady návyků obsažené v morfogenetickém poli
Magie a magické rituály magie je stará jako lidstvo samo. Pokud si definujeme magii jako mentální ovlivňování 3D reality, tak je zřejmé, že pokusy o toto ovlivňování celkem logicky provází lidstvo celými jeho dějinami. Když přijmeme za platnou hypotézu, že lidstvo na naši planetu přišlo z jiného hvězdného systému, tak je magie starší než lidstvo samo, pokud lidstvo budeme definovat jako lidské bytosti obývající planetu Zemi. V mnoha případech tak používáme magii, aniž si uvědomujeme, že se o magii jedná. Také je pravděpodobné, že mnoho lidí si přináší magické návyky v osobních morfogenetických polích.

Náboženské rituály jsou v nás přítomny také více, než si vůbec uvědomujeme. Jako příklad je možné uvést například klasické pokřižování, které používá před vstupem do závodu či zápasu i mnoho sportovců. Rovněž si myslím, že mnoho lidí si neuvědomuje, jak často používá různá úsloví z bible. Ono i takové „ježíšikriste“, „ježišmaria“, apod. jsou návyky obsažené v morfogenetickém poli, i když lidé je používají aniž si běžně uvědomují jejich náboženský podtext.

Zaužívané složení stravy, styl stravování, styl stolování jsou rovněž návyky obsažené v morfogenetickém poli, i když v poslední době dochází poměrně k rozsáhlým změnám.

LGBT a genderové šílenství (snaha vložit do našeho morfogenetického pole nesprávné návyky)

Umělecké sklony, muzikálnost (některé rasy mají, jak se říká muzikálnost „v krvi“)

Rodinné vztahy mezi partnery, mezi rodiči a dětmi

Vztahy nadřízenosti a podřízenosti, dlouhodobé návyky, kdy se poddaní nebo podřízení bez vážného důvodu (například existenčního) chovají podřízeně či nadřízeně jen z titulu něčí nebo své funkce.

Války a boj a agrese

Reakce na stres útok, útěk, znehybnění jsou rovněž návyky vytvořené jako v určitých situacích úspěšné reakce na stres.

Zajímavým příkladem působení morfogenetických polí jsou i pole nevíry v nějaké naše možnosti či schopnosti, například pole nevíry v levitaci, telepatii, teleportaci, telekinezi, nebo možnosti žít bez jídla.

Někteří jedinci už jsou ovlivněni i nevírou v možnost žít bez mobilu.

Stárnutí je návyk obsažený v morfogenetickém poli lidstva
           Jeden z nejsilnějších návyků obsažený v morfogenetickém poli lidstva je stárnutí. Jsou známy teorie o tom, že jeden z hlavních důvodů procesu stárnutí je vnímání času, zjednodušeně řečeno, stárneme, proto, že si připouštíme čas, počítáme narozeniny apod. Ale pokud máme možnost se podívat na přírodní národy, které snad ještě existují někde hluboko v pralese, tak tyto komunity nemají o čase ani ponětí, přesto můžeme vidět, že i tam dochází ke stárnutí, ač žijí relativně zdravě a živí se pouze stravou, kterou jim zdejší příroda poskytuje. Proces stárnutí je však i tam nevyhnutelný. Morfogenetické pole lidstva ovlivňuje všechny bytosti na planetě…

           Samozřejmě nevylučuji možnost, že existují jedinci, kteří se od tohoto morfogenetického pole lidstva dovedou osvobodit. Slyšel jsem a četl o různých levitujících bytostech, lidech co nestárnou (ovšem nejsem si jist, zda tito lidé spíš neovládají cestování v čase). Osobně jsem dosud nic podobného neviděl, snad to ještě přijde a budeme svědky nevšedních událostí všedních dnů…




VDĚČNOST OTEVÍRAJÍCÍ NOVÉ POKLADY

Publikoval v Poučné ·
Nedokážeš-li být vděčný, spokojený a šťastný s tím, co máš, co cítíš a co prožíváš v tady a teď, nebudeš ani s tím, co má teprve přijít.

NOVÁ POŽEHNÁNÍ, NOVÉ POKLADY JSOU TU JEN PRO TY, KTEŘÍ DOKÁŽÍ V KAŽDÉM MOMENTĚ UVIDĚT A PROCÍTIT PLNĚ PODSTATU TOHO, CO PRÁVĚ PROŽÍVAJÍ.

Poté přichází i ponoření se do hloubek vděčnosti svému vědomí, svému srdci, svému tělu za vše, co jste prožili v opravdovosti a v upřímnosti hlavně sami se sebou. Vše ostatní začíná být zcela pomíjivé.

PROJEVTE VDĚČNOST HLAVNĚ SAMI SOBĚ A TÍM VE SVÉM SRDCI OTEVÍRÁTE NOVÝ ROZMĚR HOJNOSTI, KTERÝ MATERIALIZUJE NOVÉ POKLADY VE VAŠEM ŽIVOTĚ.


HOJNOST se projevuje ve všech formách, podobách a přichází různými cestami, které ještě zdaleka lidská mysl nepoznala a tudíž si sami můžete bránit příchodu nových pokladů do vašeho života.

A proto NADECHUJTE VŠEOBJÍMAJÍCÍ HOJNOST DO VAŠEHO SRDCE A VYDECHUJTE VDĚČNOST ZA VŠE PROŽITÉ……….A PRÁVĚ TENTO NOVÝ ROZMĚR OTEVÍRÁ NOVÉ POKLADY, které na vás čekají tam, kde byste to nejméně čekali.

S vděčností a v lásce objímá…….LEMIANA

www.editasantiago.cz
www.lemiana.net




20 základných vesmírnych zákonov...

Publikoval v Poučné ·
... a 10 jednoduchých spôsobov ako ich použiť v náš prospech!


1. Nikdy nebudeme môcť s istotou povedať, čo je dobro a čo zlo.

2. Vynútené dobro sa vždy zmení na zlo.

Použime tieto dva zákony v náš prospech tak, že hneď na začiatku určíme a začneme rozoznávať veci, ktoré sú zlom už na prvý pohľad. Všetko ostatné je vo svojej podstate neutrálne.

Dobro a Zlo sú len kategórie, ktoré vymyslel človek. Keď sa začneme zameriavať na „svoju“ pravdu, a zároveň budeme rešpektovať názor iných, „dobro“ a „zlo“ naozaj začnú strácať svoj význam.

Všetko, čo existuje, jednoducho je.

3. Nikdy sa presne nedozvieme, čo od nás vesmír naozaj chce.

4. Keby sme prehľadali aj celý vesmír, nenájdeme v ňom nikoho rovnakého ako ste Vy.

Použime tieto dva zákony v náš prospech tak, že začneme bezvýhradne akceptovať svoju vlastnú výnimočnosť. Váš uhol pohľadu patrí len Vám.

Neexistuje nikto, kto vníma život, svet a vesmír úplne rovnako ako Vy, nikdy neexistoval a ani nikdy nebude. Až po tom, čo akceptujeme našu vlastnú výnimočnosť, začneme rozumieť aj našej vlastnej výnimočnej ceste životom.

5. Zlo nejestvuje. Existujú len veci, ktoré nás zarmucujú.

6. Dobro nejestvuje. Existujú len veci, z ktorých máme radosť.

Použime tieto dva zákony v náš prospech tak, že sa zmierime so smutnými momentmi v našom živote, no zároveň si budeme vážiť a tešiť sa z tých šťastných.

Pocity smútku nám môžu poslúžiť, ak si z nich vieme vziať ponaučenie. No zároveň pocity šťastia nám môžu byť aj na škodu, ak pod ich vplyvom „zaspíme na vavrínoch“ či „zídeme z našej cesty“.

Rásť začíname až vtedy, keď si uvedomíme, že dobro a zlo neexistujú. Akceptujme celú paletu emócii, pretože každá jedna emócia či pocit nás môžu naučiť veľmi dôležitú lekciu.

7. Je možné, že vesmír od nás chce, aby sme robili aj chyby.

8. Naše chyby a omyly v žiadnom prípade vesmír neohrozia.

Použime tieto dva zákony v náš prospech. Začnime žiť a konať slobodnejšie a s vedomím, že môžeme a aj urobíme nejaké chyby.

Možnože potrebujeme niekoľkokrát zakopnúť a padnúť na zem, aby sme si vedeli vziať potrebné ponaučenie. Možno práve toto od nás Vesmír chce. Nie je nič zlé na tom, že robíme chyby.

Práve chyby nám pomáhajú stať sa ešte lepšími. A nemajme žiadne obavy – Vesmír je neprekonateľne silnejší a väčší a nejaká naša malá chybička mu určite neublíži.

9. Nehľadajme pravdu – pravda neexistuje. A ak aj pravda existuje, nepotrebujeme ju.

10. Nepýtajme sa, čo je zmyslom života. Ak aj existuje zmysel života, bude sa nachádzať za hranicami samotného života.

Použime tieto dva zákony v náš prospech a zmierme sa s tým, že neexistuje žiadna konečná pravda či zmysel. Ak aj naozaj existujú, budú sa nachádzať mimo našej skúsenosti a nášho života.

Nikdy ich nebudeme môcť obsiahnuť a pochopiť, pretože sme ich súčasťou. To je to isté, ako keby sme si prečítali ktorékoľvek jedno slovo v knihe a na základe tohto jedného slova by sme chceli poznať celý príbeh v knihe.

Jediná pravda, na ktorej nám môže záležať je to, o čom vieme, že je to pravda, pravda, ktorá z nás vyžaruje a možno ju jasne badať v našom živote. A zmyslom života môže byť čokoľvek, čo chceme, aby ním bolo.

11. Nie je možné, aby sme stratili lásku, dokonca aj keby sme si to priali. Pochádzame z lásky, a do lásky sa aj navrátime. A taktiež, my sami sme láskou.

12. Nemajme obavy o svoj život a osud. Vesmír nám pomáha omnoho viac než si uvedomujeme.

Použime tieto dva zákony v náš prospech a prestaňme plytvať energiou na neustále obavy. Lásku a podporu tak či onak nemáme v našej moci, no dostáva sa nám ich omnoho viac, než si vieme predstaviť.

Preto namiesto obáv použime našu energiu na to, kvôli čomu sme naozaj prišli na tento svet.

13. Nemá zmysel snažiť sa byť stále lepší a lepší. Už teraz je úplne postačujúce, akí sme.

14. Ak sme sa pustili do niečoho, čo je pre nás príliš náročne, nie je žiadnou nutnosťou, aby sme v tom pokračovali, najmä ak ani nechceme pokračovať.

Použime tieto dva zákony v náš prospech. Spravme si v našom živote poriadok a zbavme sa všetkého, čo sme robili len na to, aby sme sebe alebo druhým dokázali, že „na to máme“.

Pokračovať v tom by bolo nezmyslom a na konci by sme si aj tak vždy uvedomili, že nepotrebujeme od nikoho žiadne uznanie.

Ak je niečo, čo nechcete robiť, môžete sa úplne slobodne rozhodnúť nerobiť to. Vždy budete tým, kým ste, vždy budete mať svoju vlastnú dôstojnosť, ak nepripustíte, aby Vás niekto alebo niečo presvedčilo o opaku.

15. Ako vo vnútri, tak aj navonok, ako navonok, tak aj vo vnútri.

16. Ako na povrchu, tak aj pod povrchom, ako pod povrchom, tak aj na povrchu.

Použite tieto dva zákony vo Váš prospech tak, že prevezmete zodpovednosť za jedinú vec, ktorú máte vo vašej moci – tou vecou ste Vy sami.

Vy ste to, kto sa nachádza v strede medzi vnútrom a vonkajškom, Vy sa nachádzate na povrchu aj pod povrchom.

Vy sa rozhodujete pre skutky, ktoré potom utvárajú Váš život a svet. Ak vo vnútri nemáme žiadneho nepriateľa, nebude na nás číhať žiaden nepriateľ ani vonku.

17. Vesmírny jazyk je jazykom frekvencií.

18. Podobné priťahuje podobné, nie protikladné.

Použime tieto dva zákony v náš prospech tak, že sa staneme osobou, ktorou chceme byť. A to ešte predtým, než začneme žiť život ako táto osoba, ktorou chceme byť.

Keď zvýšime našu frekvenciu tak, aby sa zhodovala s dokonalým životom, o ktorom snívame, nebudeme mať na výber a pritiahneme si tento vysnívaný dokonalý život do našej vlastnej reality.

19. Vždy máme možnosť slobodnej voľby.

20. Všetko, čo sa deje, deje sa z nejakého dôvodu a v tom správnom čase.

Použime tieto dva zákony v náš prospech a pochopme, v čom spočíva naša najväčšia sila. Vždy sa môžeme slobodne rozhodnúť a vydať sa inou cestou.

Vždy sa budeme môcť slobodne rozhodnúť vidieť dôvody, kvôli ktorým sa veci dejú. Možno nie je v našej moci ovládať jednotlivé vlny, no môžeme si vybrať, na ktorých vlnách budeme surfovať.

A tiež si môžeme zvoliť spôsob, ako na nich budeme surfovať.

FB




KONIEC VINY

Publikoval v Poučné ·
Uvedomte si. Nie ste zodpovední za šťastie niekoho iného. Vy nespôsobujete nešťastie iných. Najťažšia lekcia, ktorá prináša najväčšie oslobodenie. Môžete sa o iných postarať, počúvať ich, porozumieť ich bolestiam, cítiť hlboký súcit. Ale vy nie ste príčina ich smútku, alebo jeho riešenie, bez ohľadu na to, ako veľmi vás prosia, plačú, kričia, ukazujú, súdia, klamú, obviňujú, alebo sa snažia vyvolať ľútosť. Môžete ponúknuť svoju pravdu, svoju radu, svoje uzdravenie..., pokiaľ je o to záujem. Ale nie ste vinní. Nemôžete nikoho naplniť a nikdy ste nespôsobili niečie nenaplnenie. Idú svojou vlastnou cestou a vy tou svojou. Ich šťastie je ich cesta, a vaše šťastie je tá vaša. Ozajstné šťastie sa nedá ani dať, ani vziať. Je to zdroj. Je to prítomnosť. Je to ochota metabolizovať svoje vlastné skúsenosti; Nie klásť bremená na plecia iných. Nejde o hľadanie lásky mimo seba, ale o objavenie lásky v blízkosti. Vo vašom dychu. V každom pocite - radosti, v smútku, v blaženosti, v nude. V každom tlkote srdca, v každom zvuku, v každej túžbe, v každom posvätnom okamihu. Ste nažive.



~ Jeff Foster



14 vlastností, které přitahují energetické upíry

Publikoval v Poučné ·
Asi jste už slyšeli to staré klišé "Nejlepší obranou je útok." V případě, že se potýkáte s energetickým upírem, je to bezpochyby pravda. A první věc, kterou je třeba udělat, je přiznat si, že máte problém.

Pro empatické osoby je často těžké přijmout, že existují i lidé, kteří nejsou plní lásky a světla. Pravdou je, že jsou mezi námi skuteční predátoři, kteří postrádají charakter, empatii i schopnost soucitu. Čím dříve tento fakt přijmete, tím šťastnější a zabezpečenější budete.




Abyste dokázali určit, zda se nacházíte ve vztahu s energetickým upírem, potřebujete se naučit správně odhadovat charakter druhých i svůj vlastní. Musíte umět rozpoznat a správně identifikovat jejich manipulativní taktiky. Rovněž si potřebujete být silně vědomi těch svých vlastností, které vás činí zranitelnými vůči manipulaci, protože tou největší výhodou, kterou energetičtí upíři mají, je charakter oběti. Jsou si dobře vědomi toho, jak jejich empatická oběť nejpravděpodobněji zareaguje na jejich taktiku. A tak, čím lépe budete znát sami sebe a své vlastní zranitelné stránky (které mohou být ve skutečnosti vašimi silnými stránkami, avšak v případě energetických upírů pravým opakem), tím menší moc nad vámi budou tito lidé mít.


Vedle vlastností jako je svědomitost, věrnost a svatá trpělivost, určila doktorka Sandra Brown nespočet dalších osobnostních rysů, které vás činí zranitelnými vůči manipulaci. Přestože se její výzkum zaměřoval na manipulaci se ženami, tytéž vlastnosti mohou být příčinou manipulace i v případě mužů.

* * *

14 VLASTNOSTÍ, KTERÉ PŘITAHUJÍ ENERGETICKÉ UPÍRY




1. Extroverze a vyhledávání vzrušení

Končíte často ve vztazích s lidmi, kteří jsou velmi extrovertní a vzrušující? Připadá vám představa klidného vztahu nudná?




2. Ohromná investice do vztahů

Vkládáte mnoho emočně, duševně, fyzicky i finančně do svých vztahů - nejen do těch nejbližších? Máte často pocit, že do vztahu dáváte 80%, zatímco ti druzí jen 20?




3. Pouta k druhým

Máte velkou kapacitu pro vytváření hlubokých pout s druhými? Vytváříte si s druhými lidmi velmi rychle silnou vazbu? Vytváříte si k lidem takové vazby, v nichž se pak cítíte být povinni či toužíte plnit všechno, o co vás druzí požádají?




4. Soutěživost

Nikdy to ve svých vztazích nevzdáváte? Stojíte si za svým a bojujete, abyste si svůj vztah udrželi?

(Nebavíme se zde o spoluzávislosti.)




5. Nízká obezřetnost vůči zraněním

Předpokládáte, že se vám nemůže nic stát? Myslíte si, že se k vám budou druzí chovat tak, jak se chováte vy k nim?




6. Spolupráce

Jste lidé činu, vždy připravení jednat, když se objeví úkol, který je třeba udělat? S humorem a nadšením? Jste dobrovolníky připravenými vždy pomoci? Máte sklon povzbuzovat každou skupinu, ve které se ocitnete?




7. Hyperempatie

Cítíte doslova pocity druhých jako své vlastní? Rozpláčete se snadno při filmech, při četbě smutné knížky nebo dojemných reklamách? Pracujete v pomáhajících nebo léčitelských profesích?




8. Zodpovědnost a vynalézavost

Jste tím, za kým všichni chodí, když mají problém, ať už doma nebo v práci? Jste tím, kdo si pamatuje, kde jsou uloženy staré smlouvy, nebo co kdo kdy řekl? Končíte často v pozici vůdce, ať už v osobním nebo pracovním životě?




9. Soběstačnost

Jste samostatní a pracujete dobře i bez dohledu? Učíte se rádi nové věci? Zjišťujete rádi, jak věci fungují, a řešíte problémy?




10. Dříčství

Už vám někdo někdy řekl, že jste dříč? Pracujete mnohem tvrději než ostatní a máte problém si odpočinout a udělat si na sebe čas? Psycholog Dr. George Simon, Jr. přidává k těmto vlastnostem ještě další, které se mohou stát skulinkami pro energetické upíry a manipulátory:




11. Naivita

Nevěříte, že by lidé opravdu mohli být tak zlí, prohnaní a lstiví, jak vám vaše intuice říká? Předpokládáte, že všem záleží na dobru druhých?




12. Sebekritika

Jste na sebe samé tvrdší než na druhé? Dáváte manipulátorům výhodu vlastních pochybností, když vás zraní? Máte sklon obviňovat sebe, když na vás zaútočí?




13. Nízké sebevědomí a sebedůvěra

Zpochybňujete a znevažujete své vlastní potřeby a přání? Umíte se stavět ke konfliktům čelem a efektivně? Nebo se stáhnete při první známce, že by konflikt mohl nastat, a vyhovíte druhému? Ovlivňují vás druzí snadno prostřednictvím pocitů viny nebo hanby?




14. Intelektualizace

Snažíte se vždycky pochopit a vysvětlit chování druhých racionálně? Hledáte logický důvod, proč se druhý chová určitým způsobem? Snažíte se tak moc pochopit, proč se druzí dívají na věci právě takto, že zapomínáte na svůj vlastní úhel pohledu? Máte problém přijmout skutečnost, že v tomto světě existují lidé, kteří neváhají bojovat za každou cenu, jen aby bylo po jejich?




* * *




Udělejte si teď chvíli na zamyšlení ohledně lidí, které ve svém životě máte, a nad svými vlastnostmi. Pusťte si nějakou klidnou hudbu, zapalte si svíčku a nechte svou mysl plynout. Projděte si tento seznam a zeptejte se sami sebe, zda se ztotožňujete s kteroukoli z nich. Odpovězte si tak upřímně, jak to jen dovedete.

- Dr. Christiane Northrup

* * *

zdroj: http://www.healyourlife.com/14-traits-energy-vampires-find-most-attractive
překlad: Magda Techetová



Vy sami jste tím, co hledáte

Publikoval v Poučné ·
Susan jsem poprvé potkal v psychiatrické léčebně v Londýně. Byla to třicetiletá právnička, vysoká tmavovláska s olivovou pletí, chytrá, inteligentní... a v hluboké depresi. Toto bylo už počtvrté, co byla hospitalizována pro chronickou depresi bez efektu medikace.

Susan seděla na pohovce pro pacienty a skládala puzzle. Pozdravil jsem ji a zeptal se jí, jak se daří.

"Fajn," odpověděla.

"Zdá se, že to puzzle brzy dokončíte," řekl jsem.

"Ano, zdá se, ale asi ho nedokončím," odvětila Susan.

"A proč ne?"

"Hádám, že tam bude určitě nějaký kousek chybět."

Podruhé jsem Susan viděl, když jsem léčebnu opouštěl. Četla si časopis.

"Tak co, podařilo se to puzzle poskládat celé?" zeptal jsem se jí.

"Ano," řekla.

"A co ten chybějící kousek?"

"Byly tam všechny," odpověděla.

"No to je přece skvělé!"

"No jo. Vždycky mi přijde, že musí něco chybět. O tom je celý můj život," řekla.

Oba jsme se usmáli, protože jsme věděli, o čem mluvila.




* * *




Strach, že někde ve vás samých nebo ve vašem životě něco chybí, je tou největší iluzí. Je to zlodějská myšlenka, která manipuluje s vaším vnímáním a začne ve vás vytvářet spoustu pochybností, sebekritiky a útoků na vlastní osobu. Je to prohnaný kouzelník schopný nejrůznějších mentálních triků souvisejících s nedostatkem, ztrátami, izolací, potřebností, závislostí a bolestí.




Strach, že vám něco chybí, vás vede k tomu, že začnete štěstí hledat někde jinde. Přehlížíte to, co už máte, a ženete se za tím, co je "tam". Uniká vám posvátný přítomný okamžik, zatímco spěcháte za dalším krokem. Zapomínáte být vděční za to, co je, protože prahnete po něčem víc. Hledáte, bojujete a snažíte se, ale štěstí nikdy nedosáhnete, protože myšlenka, že vám něco chybí, tím nezmizí.




Jste schopni si uvědomit, jak veškerá vaše bolest vychází jen z víry, že zdrojem vašeho štěstí je někdo jiný nebo něco jiného? Toto jediné mylné přesvědčení - tento jeden strach - je tím, co živí váš mentální odpad, vaši naučenou bezcennost a všechno to "ne dost dobré". Všímejte si, jak všechny vaše myšlenky plné strachu a nedostatku najednou mizí, když si v určitém okamžiku uvědomíte a přijmete, že veškerá radost již dávno spočívá ve vašem vlastním srdci. Prociťte to, hned teď.




Každá kultura má své posvátné rituály a posvátná místa k setkávání. Tisíce lidí cestují každý den na pouť do míst, jako jsou Lourdy, Velké Pyramidy, Ayerské skály, Grand Canyon, Stonehenge, Himaláje, apod. Tato místa nesou posvátnou energii, říkají. A přesto, v lidském srdci se nachází něco mnohem posvátnějšího - domov vašeho nepodmíněného Já. Vy sami jste posvátnou půdou.




Jste schopni to vidět?




Vaše fyzické oči vidí mnohé. Vidí nejrůznější části barevného spektra, záhyby krajiny, vlnky na oceánech i nebeské úkazy. Vidí vás a vidí i mě. Ale nedokážou vidět celý obraz. Jen tehdy, díváte-li se svým srdcem, začnete vidět a uvědomovat si skutečnou celistvost, skutečnou krásu a skutečnou jednotu.




Z vlastní zkušenosti vím, že ti nejúžasnější lidé, které znám, žijí s vědomím, že je všechno na svém místě. Velcí umělci se naladí na něco ve Vesmíru, když tvoří. Velcí myslitelé věří, že na každý problém existuje řešení. Velcí vůdci se propůjčují vedení a inspiraci. Velcí léčitelé vidí člověka jako zdravého ještě předtím, než ho začnou léčit.




Představte si to! Představte si, že všechno, co si přejete, je už teď tady. Co si přejete? Moudrost? Už ji máte. Mír? Už ho máte. Inspiraci? Už ji máte. To všechno je tady už teď, protože vy sami tu jste. O tom je ten velký obraz. To je to, co vidí vaše Nepodmiňující Já.




Vy sami jste tím, co hledáte. To znamená, že bez ohledu na to, jak velkou radost si myslíte, že vám přinese váš pravý partner, vysněná práce, ideální domov nebo vydělané peníze, je tato radost již teď přítomna ve vás! Hledáte-li lásku, radost, sílu, peníze, Nebe či Boha; ve skutečnosti hledáte zkušenost svého Nepodmíněného Já, které není spoutáno strachem, oddělením či nedostatkem.




Nejste tu proto, abyste hledali štěstí - jste tu proto, abyste ho rozšířili. Vy sami jste naplněni inspirací, vybaveni moudrostí, vytvořeni z lásky a požehnáni radostí. A stejně tak i všichni ostatní. Abyste se osvobodili, musíte sami sobě zpřístupnit to všechno, co je už ve vás. Skutečné léčení začíná tehdy, když přestanete odporovat svému Nepodmíněnému Já.




Afirmujte si: "Já sám/sama jsem to, co hledám." Napište si tuto afirmaci na papírek a vložte si ji do peněženky. Pravda je již tady, inspirace je již tady, láska je již tady, mír je již tady, pomoc je již tady, Bůh je již tady, protože VY jste tady. Pravda je krajinou bez chodníčku a štěstí je cestou bez vzdálenosti.

- Robert Holden

* * *

zdroj: https://www.healyourlife.com/you-are-what-you-seek
překlad: Magda Techetová



Orientace na strach

Publikoval v Poučné ·
"Pokud žijete v orientaci na strach, vyvede vás z míry kdejaká maličkost. I v období, kdy se vám vše daří, vyhlížíte na obzoru nějaké potíže. Bojíte se, že vás někdo z něčeho obviní, že vás někdo napadne, poníží, nebo naopak trávíte čas tím, že obviňujete druhé, život, Boha nebo osud za ten mizerný úděl, který vám přisoudil.


Možná žijete ve špatné víře a nevidíte důvod, proč byste se měli chovat zodpovědně nebo někomu důvěřovat. Ani vám samým se nedá důvěřovat. Nic podle vás nemá žádný smysl. Všechno je nanic. Cítíte se o všechno připraveni a pořád na nejnižším stupni žebříčku. Ani když jste obklopeni hojností, nevidíte blahobyt a nedokážete si jej vychutnat nebo se z něj radovat. Ale nepřipravují vás o něj jiní lidé - tím lupičem je váš vlastní strach. Strach vás připravuje o jasnost, laskavost, uspokojení a hojnost. Bere vám to všechno přímo pod nosem.


Jedno z největších nebezpečí této orientace na strach spočívá v tom, že vede k životu neuvěřitelně strnulému: Vyžadujete, aby všechno šlo jako v minulosti nebo podle vašich osobních očekávání či požadavků. Máte strach se něčeho vzdát, lpíte na přesvědčeních, zvycích, pravidlech, termínech a příkazech, ať už vašim současným potřebám vyhovují a nebo ne. A začnete vyžadovat, aby tak žili i ostatní a pokud se tak nechovají, odmítnete je a zavrhnete. Tento způsob života nejenže vyrůstá ze strachu, nýbrž jej i dennodenně vyvolává. Za takového stavu věcí neustále plavete proti mohutnému proudu.

STROM, KTERÝ JE NEOHEBNÝ A NEMŮŽE SE ROZKÝVAT VE VĚTRU, SE ZLOMÍ.

Ze všeho nejdůležitější je, abyste si uvědomili, že nejvíc strachu, který cítíte, působí nikoli skutečná událost, ale očekávání, fantazie, které jste si kolem ní vytvořili. A právě v tom okamžiku můžete zvládnout cokoli. V tomto okamžiku jste v bezpečí, tento okamžik obsahuje nekonečné množství možností a může být naplněn radostí."

* * *


- z knihy Beze strachu, Brenda Shoshannaová



Nebojte se, všechno se vyřeší

Publikoval v Poučné ·
"Brzy překonáte něco, co vám činilo problémy. Vaše mysl i srdce budou brzy zase v klidu a míru. Tíha, kterou jste nesli, se nyní pozvolna nadzvedává. Prodýchejte to. Mějte se vším trpělivost. Věřte, že to zvládnete. Všechno bude v pořádku.

Zasloužíte si vnitřní mír. Dovolte si ho. Zasloužíte si jasnou mysl. Přivítejte ji. Dovolte si přijímat a nahraďte odpor a odolávání naprostým odevzdáním. Každý má občas těžké období, ale to neznamená, že se v něm musíte pořád topit. Věřte, že všechno se pro vás změní. Nebuďte na sebe tvrdí, protože procházíte proměnou a neustále se zlepšujete. Nepotřebujete se soudit za své někdejší omyly. Nepotřebujete se ubíjet vinou za to, co se pokazilo. To všechno je pryč. Nyní nastal čas, abyste se konečně přijali. Čím více trpělivosti, lásky a porozumění si budete věnovat, tím snáze projdete do další fáze svého růstu. Věřte, že všechno se vyřeší. Nemusíte v sobě nést to břemeno stresu ohledně toho, jak a kdy se to stane. Jediné, co potřebujete, je mít víru a důvěru, že to přijde.


Všechno se brzy vyjasní. Vaše modlitby, vizualizace a naděje vám přinesou své odpovědi. Překonáte to, co vás blokovalo. Vaše mysl a srdce se zklidňují. Tíha pomalu odchází. Dýchejte. Uvolněte se. Buďte trpěliví. Procházíte léčením. Máte za sebou spoustu lekcí a nyní je třeba se o sebe postarat. Vesmír se chystá vám něco dát. Mezitím se usmívejte a oslavujte, jako byste ty nejlepší dary již dostali. Osvojte si tyto pocity i naladění tím, že si budete připomínat, že to všechno zvládnete a že vám to všechno přinese nová požehnání. Do vašeho života se nyní chystá vplout vlna příležitostí, nových kontaktů, skvělých zpráv a nové energie."

- Idil Ahmed



Nezrazujte sami sebe kvůli cizím očekáváním

Publikoval v Poučné ·
Jako vaši andělé víme, jak vás bolí, když zklamete něčí očekávání či představy, zvlášť pokud se jedná o ty, které milujete a na kterých vám nejvíce záleží. Jako citliví lidé si přejete žít s ostatními lidmi v míru a toužíte po tom, aby vás přijímali a milovali bez podmínek, tak jako to umíte vy sami. Bohužel, mnozí lidé tuto schopnost stále ještě nemají a nebo si ji zatím nerozvinuli natolik, aby odolali své tendenci soudit druhé, odmítat je a "trestat", když žijí jinak, než jak si představovali oni. Nikdo z vás ale nemůže žít svůj život tak, aby neustále vyhovoval představám druhých. Chceme vám proto připomenout, že nikdo z vás není povinen žít podle očekávání jiných lidí... a že snaha udržet si své vztahy s nimi za cenu zrady sebe samých přináší obrovskou bolest.




Přišli jste sem jako unikátní a jedinečné bytosti, které na celé Zemi existují pouze jednou jedinkrát a nebudou se nikdy opakovat. A to proto, že takoví MÁTE být. Každý z vás svým osobitým způsobem přináší světu něco nového a důležitého. Tím, jak žijete, jak přemýšlíte, jak vnímáte, jak jednáte, co říkáte, co tvoříte, co si vybíráte, co si přejete, jaké máte sny, i tím, co vyzařujete, každodenně vnášíte do světa něco jedinečného. I tehdy, když vám samým to třeba důležité nepřipadá a nebo o tom, co všechno dobrého pro svět děláte, ani nevíte. Potlačovat, schovávat a snažit se přetvářet tuto unikátnost jen proto, že někomu druhému se na vás něco nelíbí, že někdo jiný si myslí, že byste takoví být neměli, nebo že se někdo jiný cítí dotčený kvůli SVÝM VLASTNÍM představám a očekáváním o VAŠEM životě, znamená upřít světu dar, kterým pro něj jste, a zradit svou vlastní duši a její autenticitu jen proto, že se někdo jiný necítí být spokojený s tím, jak byste podle něj měli žít, a ještě ho podpořit v jeho návyku ovládat a citově vydírat druhé. A to nedává nic dobrého ani jedné straně.




Uvědomte si prosím, že za zklamaná očekávání druhých vy nemůžete! Pokud opravdu někomu neškodíte či neubližujete, pak je čistě VAŠE věc, jak svůj život žijete! Zklamaná očekávání přitom nejsou ublížením! Za svá očekávání si je zodpovědný každý sám! A stejně tak i za svůj růst a rozvíjení schopnosti respektovat volby druhých, i kdyby se neslučovaly s vašimi představami! Je-li vaše rozhodnutí v souladu s vaším srdcem a žijete-li svůj život podle svých skutečných hodnot, je všechno v naprostém pořádku, i kdyby se přitom někteří lidé cítili dotčení a zklamaní.




Nenechte si prosím nutit cizí představy o tom, jak máte žít! Nenechte se vydírat tím, že vám někdo začne upírat svou přízeň či lásku, jakmile se mu v něčem nezavděčíte! Nenechte si vnutit cizí přesvědčení o tom, co a jak máte dělat, kolik peněz máte vydělávat, jakou máte mít práci nebo co máte vystudovat, co pro vás má znamenat úspěch, zda máte či nemáte mít děti, zda máte či nemáte udržovat konkrétní vztahy, zda máte na někoho působit tak či onak, čemu máte věřit a co si máte myslet, ani nic jiného, co neodpovídá VAŠÍ VLASTNÍ pravdě! Žádný vztah či přízeň, které si udržíte za cenu zrady sebe samých, nikdy nevyrovná bolest, kterou si touto zradou způsobíte! Bez ohledu na to, jak moc vás bolí zklamání vašich milovaných, případně i ztráta vašeho vztahu, nebudete nikdy tak nešťastní, jak byste byli, kdybyste se vzdali sami sebe a obětovali svou pravdu, svou svobodu a své hodnoty pro něčí citové vydírání. Nedovolte nikomu, aby na vás vyvíjel tlak a nutil vás jít proti své vlastní vůli! Chraňte svou duši i její úžasnou cestu! Jen vy víte, po čem touží vaše srdce!




Vaše cesta je unikátní úplně stejně jako jste unikátní vy sami. Nedovolte nikomu, aby soudil vaši cestu a vnucoval vám jinou! Jen vy máte právo o ní rozhodovat! Jen VY totiž poznáte, co je pro vás to pravé a co není.




Každý z vás je zodpovědný výhradně za svůj život (s výjimkou péče o malé děti nebo nemohoucí osoby) a jen o něm má právo rozhodovat. Oprostěte se tedy od všeho, co vám vnucují druzí lidé či společnost, a zaměřte se na to, abyste vy sami byli šťastní a zdraví. To, že se někomu zavděčíte velkými výdělky, které vás však stojí váš vzácný osobní život; že vystudujete obor, který si představovali vaši rodiče, jen aby na vás mohli být hrdí, nebo že si založíte rodinu, kterou jste ve skutečnosti nechtěli, jen abyste potěšili své rodiče či vyhověli očekáváním společnosti, apod. znamená zradit svou vlastní cestu, a to vás ANI TY DRUHÉ nikdy neučiní doopravdy šťastnými.




Nebojte se a buďte věrní sami sobě i své cestě přesně tak, jak to cítíte vy sami! Někteří lidé ve vašem okolí budou možná zklamaní nebo se budou cítit vaším rozhodnutím ohroženi, ale to není kvůli vám - je to kvůli jejich očekáváním, za která vy nemůžete a za která nenesete žádnou zodpovědnost. Vaše zodpovědnost je být věrní své cestě a žít svůj život tak, jak víte a cítíte, že ho žít máte. Právě tak totiž konáte své poslání, a když konáte své poslání, přináší vám Život všechno, co k tomu jen potřebujete - a stejně tak se míruplně postará i o všechny, kteří vás zraňují svými soudy, odmítáním a snahou vám nutit svou vůli. Přenechejte svou bolest i starosti o tyto své vztahy Životu, a on vám pomůže, zatímco budete kráčet dál po své cestě.
A pamatujte, že lidé, kteří vás opravdu milují, vás budou milovat i s vašimi unikátními rozhodnutími.  ♥




* * *




- Poselství andělů, Magdalena Techetová



Oceňování, vděčnost a zákon rozšíření

Publikoval v Poučné ·
Když se chcete zbavit nepříjemných pocitů, jste-li vyčerpaní, unavení, kvůli někomu smutní nebo zklamaní, můžete rychle změnit svou energii a dostat se z tohoto prostoru, když se začnete dívat na vše dobré, co máte, a budete děkovat - děkuji ti mé já, děkuji ti Vesmíre. Tímto způsobem můžete velmi účinně pročistit svou auru a zvýšit si vibrace. Kdybyste každé ráno věnovali hned po probuzení dvě minutky děkování, váš den by se nesl v mnohem vyšší energii.

Co je smyslem vděčnosti? Vděční nemusíte být jen proto, že vám rodiče řekli, že se má děkovat a být slušný. Asi víte, že existuje svátek Díkůvzdání, a nejspíš jste už slyšeli někoho děkovat, když úspěšně prošel nějakou životní zkouškou. Vděčnost a děkování mají své vyšší důvody. Posíláte jimi doslova volání k Vesmíru, aby vám přinesl víc.

Vše, za co děkujete a čeho si ceníte, se ve vašem životě ještě více rozšíří.

Už jste si někdy všimli, jak rádi jste s lidmi, kteří vám děkují, váží si vás a uznávají vás? Když jim poradíte, řeknou: "Děkuji, to mi moc pomohlo." Když jim něco nabídnete, nechají si to a milují to. Všimli jste si, jak jim chcete dávat víc? A stejné je to na energetické úrovni is Vesmírem. Kdykoliv se pozastavíte a poděkujete Vesmíru za hojnost, kterou máte, Vesmír vám dá ještě víc. Ve chvíli, kdy děkujete, se prosvětlí vaše aura. Změníte ji srdcem, protože pocit vděku vychází ze srdce. Když děkujete, otevíráte své srdce. A srdce je brána k vaší duši;spojuje svět forem se světem esencí. Vděčnost a díky jsou přímou cestouk srdci, k vaší esenci a k vaší duši.




Děkováním můžete pročišťovat svou auru a zvyšovat své vibrace. Vděk rezonuje ve vašem těle se srdečním centrem. To vám umožňuje více se otevřít přijímání. Vaše srdce se otevře vašemu vědomí a láska, která ze srdce vyzařuje, pakléčí vaše fyzické tělo. Zvýší a zjemní se vaše vibrace a právě ty vám přitahují to, co chcete mít. Když děkujete, Vesmír na to odpoví ladícím tónem nebo zvukem, který vám přinese ještě více téhož.


Děkovat můžete různě - myšlenkou, slovem nebo písemně. A pak je tu také pocitový, srdcem procítěný vděk, který je ze všeho nejdůležitější. Když děkujete jen tak, nepozorně a bez procítění v srdci, pak bez ohledu na formu nebude účinek takový, jako když vycházíte z opravdové vděčnosti a děkujete s plným vědomím. Když si pomyslíte "děkuji ti", příznivě to ovlivní vaše fyzické tělo, a když své díky vyslovíte nahlas,bude účinek ještě silnější. Znáte lidi, kteří vždycky za všechno poděkují? Nemluvím o těch, kteří to dělají ze zvyku nebo proto, že se neustále omlouvají nebo chtějí získat vaši přízeň. Mluvím o lidech, kteří vás opravdu uznávají a váží si vaší přítomnosti. Tito lidé tak rozšiřují to, co budou dostávat od ostatních a od světa.


Když si své myšlenky zapíšete nebo je vyslovíte nahlas, dostávají se do světa forem rychleji, než když o nich jen přemýšlíte. Když něco chcete, zapište si to a řekněte to nahlas, protože proces mluvení a psaní je o krok blíž k dané věci než proces přemýšlení. Ruce a hrdlo jsou dvě centra tvoření ve hmotě. Když řeknete ostatním o myšlenkách, které máte vmysli, stanou se tyto myšlenky součástí světa forem, a když je zapíšetena papír, jsou svému stvoření ještě blíž. Poděkovat v mysli je v pořádku. Také se tím rozvíjíte, ale ještě mocnější je poděkovat Vesmíru aostatním lidem nahlas. A napsané "děkuji ti" je dokonce ještě mocnější než vyslovené.




Abyste si vytvořili něco nového, nebo abyste dál dostávali to, co už dostáváte, vezměte papír a tužku a pište Vesmíru své “Děkuji ti”.

Pište si večer seznam všeho, co jste přes den dostali. Může to být něco, co jste si koupili, nebo úsměv od neznámého člověka, dobrý pocit či příliv nové energie, auto, které vás zavezlo, kam jste potřebovali, nebo peníze, které jste dostali. Budete žasnout, kolik darů vám každý den přichází do cesty. Když potvrdíte, co jste dostali, navážete s Vesmírem spojení a to vám umožní dostávat ještě víc.

Možná chcete napsat nebo zavolat někomu, kdo vám pomohl, a vyjádřit mu nebo jí svou vděčnost. Čím více projevujete svou vděčnost a děkujete za vše, co máte, tím více měníte molekulární vibrace svého těla a pozvedáte je z hustých energií do jemnějších rovin. Možná jste si všimli, že vysoce vyspělé duše a velcí učitelé věnují mnoho svého času oceňování a děkování Vesmíru. Ve svých meditacích cítí opravdovou pokoru a vděk za vše, co dostávají.

 

Jaký vliv má vděk na různá energetická těla? Když si něčeho ceníte, doslova tím proměníte své fyzické tělo. Oceníte-li například své dobré zdraví, posíláte buňkám svého těla zprávu. Buňky na to zareagují, protože každá z nich má v sobě hologram celé vaší bytosti. Každá buňka má své vlastní vědomí. (To ale neznamená, že by myslely vám známým způsobem.) Skládáte se z mnoha různých buněk, které fungují na jiné úrovni vědomí než vaše celkové vědomí nazývané “já”. Vaše buňky mají také rády uznání. Chcete-li si vyléčit nějaké potíže v těle, nevzpomínejte na své minulé nemoci a nebojte se už dopředu bolestí nebo problémů, které by mohly nastat, a raději děkujte svému tělu za všechny ty úžasné věci, které dělá dobře. Budete-li posílat svému tělu často svůj vděk, bude vám dávat ještě víc. Buňky vašemu pocitu vděku rozhodně porozumějí a budou se snažit pracovat pro vás ještě usilovněji.




Buďte svému tělu vděční za to, jak se pohybuje, jak jedná a nosí vás všude, kam potřebujete. Ceňte si toho, jak proměňuje jídlo na energii a jak dobře vám slouží. Budete-li své tělo odsuzovat, dívat se na něj a říkat si: “Nelíbí se mi má stehna, mé břicho” a podobně, budete-li si na něj stěžovat, nebude na vás reagovat tak dobře. Myslete na své tělo jako na celek složený z milionů entit – buněk – které mají pocity. V momentě, kdy se rozhodnete ho ocenit, změníte své fyzické vibrace. Buňky se okamžitě dají do práce a zvýší vaši energii. A když máte nějakou negativní myšlenku, jednu z těch nevděčných, vaše energie klesne.

Vděčnost léčí emoce.

Spojuje emocionální tělo se srdcem, a tím i s duší, protože duše se dosahuje skrze srdce. Emocionální tělo je neustále vibrující proud energie kolem vás. Když děkujete a ceníte si svého života, když uznáváte lidi, události a vyšší síly, energetický obrazec představující vaše emocionální tělo se začne sám reorganizovat na vyšší a jemnější vibrace. Vaše emoce jsou nejmagnetičtější částí, kterou máte, co se týče přitahování událostí, lidí a věcí. Čím jste klidnější a odpoutanější, tím snadněji získáte to, co chcete. Bude samozřejmě potřeba nasměrovat za tím také svou vůli a záměr. Čím větší je váš vnitřní klid a mír, tím snadněji se můžete soustředit na svou vyšší bytost a tím více můžete mít.

 

Když pociťujete hluboký vděk a prožíváte jej ve svých emocích, zklidní vás to a zvýší se vibrace vašeho emocionálního těla. Vděkem je nejvíce ovlivněno srdce, kterého skrze vděk také nejsnáze dosáhnete. Chcete-li se spojit s lidmi ve svém srdci, važte si jich. Budete-li vysílat lidem telepaticky své uznání, automaticky zastavíte jakékoliv mocenské boje. Až budete tento týden se svými přáteli, všimněte si na nich něčeho pěkného a oceňte je za to. Ujistěte se, že je to opravdu od srdce, a ne jen tak za něco, co byste si museli vymyslet. Můžete-li jim nějakým způsobem projevit svou vděčnost za to, kdo jsou, pozvednete okamžitě úroveň vaše vzájemného spojení vzhůru do srdce.

Děkování a vděčnost otevírají spoustu dveří do vyšších úrovní Vesmíru.

Vděčnost je branou do srdce, otevírá ho a umožňuje vám zažívat v životě více lásky. Příští týden, kdykoliv si vzpomenete, oceňte každého, koho uvidíte. Ať je to váš přítel, milovaný člověk, někdo neznámý nebo váš spolupracovník, podívejte se, jestli mu nebo jí můžete poslat svou vděčnost nebo poděkovat. Něco na tomto člověku ze srdce oceňte. Vděčnost vás dostává ven z "hlavy" a z posuzování. Mnozí z vás jste utopení ve svých myšlenkách, a když poděkujete, vynese vás to z mentálního prostoru, kde jsou věci buď správně nebo špatně, do vašeho srdce. Když opustíte rovinu své mysli, byť jen na okamžik, Vesmír s vámi může pracovat příměji. Neustálá mentální aktivita, do které jste všichni zapojení, vytváří často takový zmatek, že jen těžko získáváte, co chcete.




Procítíte-li vděk v mentálním těle (ve vaší části, která neustále přemýšlí), doslova tím ztišíte tu svou část, která cítí strach, pochybovačnou nebo skeptickou stránku vaší osobnosti. Vděk spojuje všechna vaše "já" pod novou vlajkou a může být vstupní branou do nové úrovně energie. Kdykoliv si uvědomíte, že jste smutní, máte strach nebo prožíváte cokoliv, co nevnímáte jako léčivé, zastavte se a děkujte za vše dobré, co máte.

Pocit vděku vám zpřístupňuje také vaši abstraktní mysl, tedy tu vaši část, která spojuje levou a pravou mozkovou hemisféru, mužskou a ženskou stránku. Abstraktní mysl nepracuje pouze s levou hemisférou, zabývající se čísly, kalkulací a logikou, ale ani jen s pravou hemisférou, která souvisí s tvořivostí, intuicí a pocity. Slučuje obě tyto části. K jejich spojení dochází ve chvíli, kdy jste chopní tvořit koncepce v rámci přesvědčení a realit přesahujících váš obvyklý způsob myšlení. Cítíte, jako by k vám procházelo světlo, nové řešení starého problému, inspirace nebo zjevení.


Abstraktní mysl umí vidět větší obraz vašeho života, a vy v ní trávíte tak málo času. Tato vaše část zná mnoho nových způsobů myšlení; existuje mimo běžný rámec vašeho života. Nemyslí v termínech, na které jste zvyklí. Je to geniální úroveň, která je v každém z vás. Využívá nejvyšší formu myšlení, kterou máte, a může vám velmi pomoci ve vašem vývoji, budete-li ochotni používat ji častěji.

Můžete se rozhodnout myslet častěji ve vyšších úrovních.


Děkování vás povede přímo do vašeho srdce a vaší abstraktní mysli. Děkováním přivádíte světlo skrze své srdce do své korunní čakry na vrcholu hlavy. Díky tomuto prosvětlení a otevření srdce vám může přijít mnoho nových myšlenek a darů. Mohou se rozvinout do týdne či za měsíc, ale svým vděkem jste každopádně otevřeli dveře, kterými k vám může přijít mnoho dobrého. Představte si, že vděčnost vám umožňuje dotknout se vašich vibrací, změnit je a dostat se do vyšších rovin moudrosti, které jsou ve Vesmíru k dispozici. Vesmír slyší vaše volání; vaše díky jsou rozhodně vyslyšeny a oceněny a tato energie se vám vrátí.

Každý z vás máte svá přání a ta se skládají v to, čemu říkám vaše "tělo přání". Jsou věci, které chcete v životě mít. Kdybych se vás teď zeptal, co si přejete, co chcete teď ze všeho nejvíc mít, uměli byste mi odpovědět, kdybyste se na chvíli zastavili a zamysleli se. Když děkujete, ovlivňujete své tělo přání. Toto tělo je dost nepokojné, podobně jako emocionální tělo. Soustředí se pouze na to, co nemá a co chce vytvořit. Má své opodstatnění, protože vám přináší nové formy, motivaci a tvůrčí energii. Ale také ve vás může vzbudit pocit unikající energie, protože vám neustále připomíná, co všechno ještě musíte udělat a vytvořit.



Množství vašich přání vás někdy může zahlcovat, zejména pokud jich máte hodně nevyplněných. Děkování přímo ovlivňuje vaše přání, protože jim umožňuje zklidnit se a uvědomit si, co všechno už vytvořily. Berte to, jako byste měli oddělenou část sebe sama složenou ze všech věcí, které jste kdy chtěli mít. Když děkujete, dodáváte jí sílu. Tato část si totiž obvykle nevšímá toho, co jste už dokázali, ale chce vám ukázat, co byste ještě mohli udělat, oč víc byste mohli pracovat a tak dále. Vždycky má připravený seznam věcí, které byste ještě mohli udělat, a potřebuje, abyste s ní promluvili, ujistili ji a uklidnili. Pocit uznání za všechno, co jste už vykonali, to dokáže a posílí tuto vaši část v její schopnosti tvořit ještě víc.

Vůle je schopnost směrovat svou energii tam, kam ji chcete nechat jít.


Dalším vaším tělem je tělo vůle. Všichni máte o vůli své představy. Někteří z vás ji chápete jako "mocenskou vůli".

Mnozí z vás chcete jít výš, do jemnějších rovin energie, kde je více lásky, radosti, spokojenosti a odpoutanosti. Vůle je energie, která vámi nepřetržitě proudí. Je jako proud nebo energetická řeka, která vámi neustále teče. Když děkujete, posilujete svou vůli. Ne mocenskou vůli, ale vůli spojenou s vaším srdcem, vůli směřovanou do činností, které milujete. Čím více si sebe ceníte a uznáváte vše, co ve svém životě máte, tím více spojujete své srdce se svou vůlí. Díky tomuto spojení pak můžete tvořit to, co chce vaše srdce.

* * *

- z knihy Žít s radostí, Sanaya Roman



EGREGORY A MATRICE

Publikoval v Poučné ·

EGREGORY A MATRICE - jak se pomocí egregorů a matric uskutečňuje řízení lidí těmi „vyvolenými“


Navazuji na článek Pohádkou o řízení aneb mystika v teorii řízení https://www.facebook.com/janka.stastna.35/posts/206874330435157, protože informace v článku obsažené úzce souvisí s otázkou egregorů a matric. Bez uvědomění si toho, že svět funguje na základě trojjedinosti materie - informace - míra, nelze pochopit egregoriálně-matriční ( E-M ) řízení. Světové zákulisí po staletí a tisíciletí cílevědomě pracuje na tom, aby drtivá většina populace zůstávala v neznalosti o objektivních prvotních aspektech bytí a budovala své vnímání světa na druhotných, odvozených kategoriích: hmota-energie-prostor-čas. Odedávna vždy existovalo "vědění pro elitu" a "vědění pro masy", přičemž "elita" vždy pracuje na tom, aby "vědění pro elitu" zůstalo i nadále jen jí. To se změnilo s publikací KSB.

Ve vesmíru mají všechny procesy charakter vlnění ( kmitání ). Zvuk je vlnění, světlo je vlnění, ..... Každý prvek vesmíru, včetně člověka vyzařuje vlnění. Vlnění, které vyzařuje člověk se nazývá biopole. Každý člověk vyzařuje určité biopole, které je charakteristické jen pro něj. Z pozice trojjednoty M-I-M to je tak, že člověk vyzařuje energii a energie - to je jen přechodná forma hmoty ( materie ).

Vyzařování „podobné“ informace mnohými lidmi na úrovni biopole vytváří energoinformační objekt, pro který se v tradiční okultní literatuře používá pojem egregor.

Tedy: egregor = kolektivní mysl, kolektivní bioinformační energetické pole, které vytvářejí sami lidé (i zvířata). Je spojený s určitými stavy lidí, s ideami, přáními nebo touhami.

Lidé vytvářejí egregory, když se spojují na základě určitých osobních kvalit na principu „svůj k svému“ a zároveň jsou egregory ovlivňováni. Z hlediska fyziky představuje egregor rezonátor. Pokud v nějakém kolektivu zaměstnanců skupina zaměstnanců intenzivně podporuje stejnou myšlenku, pak jejich kolektivní vědomí začne pracovat jako rezonátor a má vliv na ostatní lidi, pokud jde o podporu této myšlenky. Vztáhneme-li to na národ, pak platí, že "Každý národ má takového vládce, jakého si zaslouží". Společný postoj všech členů společnosti vytváří prostor odpovídající kvality, v němž se pak objeví určitá vůdčí osobnost podle jiného rčení: "Jablko nepadá daleko od stromu".

Noosféra = z řeckých slov noös- co znamená duše, rozum a sphaira = sféra, oblast. Je to oblast, kde se shromažďují různé egregory - bioinformační pole. Dalo by se také říci, že to je sféra rozumu.

Každý člověk se podvědomím napojuje (a zároveň myšlenkami energeticky podporuje - nabíjí) na vícero egregorů v noosféře podle své víry-nevíry, zájmů, profese, národu, klanu, rodu,atd.... A protože myšlenka je hmotná, tak jen změní nosič - odchází do egregoru a podle podobných frekvenčních charakteristik vytváří v něm určité "rezonanční" moduly podobně myslících jedinců, které potom přes psychiku ovlivňují algoritmiku chování lidí.

I "mrtví" lidé, kteří myšlenkami nabíjeli nějaký egregor, dál ovlivňují potom ty, kteří jsou na daný egregor napojení podvědomou úrovní psychiky.


Egregory mají svoji hierarchii, kde základní jednotkou je rodinný egregor, potom mohou následovat egregory okolí, vesnice, města, národa, lidstva. Z hlediska víry mluvíme o židovském egregoru, křesťanském egregoru, muslimském egregoru, atd...


Síla a možnosti řízení každého egregoru daleko přesahují možnosti každého člověka a čím víc lidí je do něj napojených podvědomím, tím se egregor stává silnějším, protože má větší přísun energie od jeho batérií.

Pokud někdo byl na fotbalovém zápase nebo velkém koncertě s množstvím lidí, tak chápe, co je to kolektivní podvědomé "šílenství" nebo skupinové emoce. I "duchem" nezúčastněný je vtažený do algoritmiky kolektivního egregoru přes činnost jeho podvědomí.

GP ( globální prediktor, globální elity ), jehož cílem je zotročení lidstva, vytváří potřebné egregory pomáhající mu bezstrukturně řídit a manipuluje šikovně nejmocnějšími lidmi světa právě jejich prostřednictvím ( např. přes židovský egregor ). Podporuje takové trendy (procesy), které jsou pro něho výhodné a naopak. Všechno se to děje právě na úrovni egregoriálně-matričního řízení.

V souladu s tím byl vyprojektován historicky reálný Starý zákon jak ho dnes známe, který je produktem práce (a)sociálních inženýrů, nikoliv Bohem inspirovanou pravdou a podobně byly zdeformovány další poslané informace, se kterými přišel Ježíš, Mohamed a možná další, které neznáme. A co je to historicky reálně jakékoliv „svaté písmo“? Je to program (koncepce) orientovaný na konkrétní cíle, který orientuje danou společnost/civilizaci na plnění konkrétních cílů bez jejich přímého uvědomění. „Svaté písmo“ formuje (určuje) kulturu, a kultura formuje člověka. Jednoduše řečeno, každé náboženství je především egregor, který řídí ( ale i chráni příslušného jedince před cizí, jemu nepřijatelnou informací ).

Tak jak dříve bylo řízení prováděno v chrámech, v kostelech, tak dnes si lidé dobrovolně zavedli chrám až k posteli = TV a sledují mystéria a rituály v trochu modernějším hávu, ale v rámci stejného Konceptu.
Masmédia tedy plní úlohu zavádění určitých společenských stereotypů, a to za pomoci symbolů. Symboly potom vyvolávají emoce, které se kontrolují, usměrňují a řídí.
K novodobým mysteriím patří fotbal, který představuje velmi silný globální kultový egregor. V podstatě se dá říct, že mohutností - energií předčí i největší religiózní egregory.

Koho symbolem je fotbal víme: 2x(1+10) = 2 fotbalové jedenáctky = GP
Fotbal plní vícero úloh:
1) Nejhlavnější je velmi silné celosvětové nabíjení "magické" matrice 22, a to emocemi stamiliónů nic nechápajících fanoušků, čímž dochází k mohutnému energetickému nabuzení jejich agregátního biopole, které má hierarchicky globální status a ovládá hierarchicky nižší agregáty.
2) Heslo "Chléb a hry!" pro "stádo" je známé už od dob starého Říma. Hrami se odvádí negativní emoce davu.
3) Na fotbale i před TV obrazovkou je běžné pití alkoholu.
4) Odvedením energie na hry se blokuje intelektuální činnost lidí, a ti jsou potom schopní vykonat jen nejnutnější činnosti týkající se přežívaní, protože na víc už nemají moc energie.
5) Přes fotbal se aktivizuje i zákl. biblický princip: Rozděluj a panuj!, když se lidé dělí do různých fanouškovských táborů a jsou schopní se v tranzu navzájem pobít. Vytváří se mezinárodní, mezietnické, meziměstské a jiné napětí, které se dá vhodně dále využít na nějaký manévr.
6) Vytváří se falešný pocit národní identity, přičemž podstata Konceptu je nadále internacionální.

Byla tu řeč o matricích, tak jen krátce k tomu. Všechny procesy probíhají v matricích. Matrice je jednoduše prázdná množina možností. Prázdná v tom smyslu, že sama o sobě není ničím naplněná. Aby něco vzniklo, musí se matrice začít naplňovat materií.

To je jedna strana otázky. Druhá strana otázky je spojená s egregory. Egregor nese určitou algoritmiku, nějakou informaci a lidí jsou s ní v interakci. Abychom mohli řídit, musíme vědět, kam a jak, tj. je třeba mít určitou matrici, v které bude probíhat proces buď jednovariantní nebo mnohovariantní. Když bude matrice určena jako množina možností, pak je třeba zahrnout tuto algoritmiku do egregoru a egregor bude vykonávat tuto algoritmiku samostatně, prakticky bez naší účasti.

Pokud matrice nemá energii, tak nebude fungovat. Příklad - pohádka o Šípkové Růžence. Zlá víla všechny své energetické zdroje vložila do své věštby, že Růženka se píchne a zemře a tak energií naplnila tuto větev matrice. Poslední sudička zakončila programování života princezny, když svými energetickými zásobami přeformátovala tento krok a ve výsledku tedy pohádka skončila šťastně. Z tohoto pohledu je při nějaké diskuzi jedna z nejdůležitějších otázek, kdo bude mít poslední slovo. Poslední slovo je jako výhybkář - kam nasměřuješ, tam půjde.

Jak se může člověk bránit před "zlými" (nemorálními) egregory? Klíčem je tzv. energeticko-informační cizost člověka vůči charakteristikám daného egregoru. To znamená, že jedinec musí umět řídit svoje e-moce a smysly.

To je možné tehdy, když žije morální život podle svědomí a neustále si zvyšuje svoji intuici a míru chápaní. Takového člověka zatáhnout do zlého egregoru je velmi těžké, tento člověk se napojuje na lidštější - morálnější moduly v rámci hierarchie egregorů.

Dá se tedy říct, že každý člověk se samořídí a do značné míry si může za to, že ho egregor "sežere", i když mnohem větší objektivní vina padá na ty, kteří daný egregor vytvořili a vystupují jako tzv. manažeři egregoru.

Každý člověk má od narození do vínku dané "magické schopnosti", jen se v dnešních zvrácených civilizacích rozvinou jen u nepatrného počtu Člověku podobných. Lidé mohou svými pozitivními myšlenkami a slovy měnit svět.


Zdroj:FB



Proč byste měli naučit svůj mozek, aby se odnaučil být nemocný

Publikoval v Poučné ·
Proč byste měli naučit svůj mozek, aby se odnaučil být nemocný


Váš mozek se naučí, jak tělo na nemoc onemocní. Dokážete ho však i odnaučit určitá propojení, která se uvedených chorob týkají.

Mozky jsou mimořádně silné a velmi potřebné části našeho těla. Prostor uvnitř lebky je místem, kde se shromažďují naše myšlenky a mysl. Mohli bychom říci, že v našem mozku se nachází naše minulost i budoucnost.

Pamatujeme si skutečnosti, které se staly. Umíme přemýšlet o tom, co se stane. Dokážeme předpokládat, představovat si a předstírat.

Náš mozek využíváme na množství různých úkolů a ten přitom ukládá a shromažďuje životní události jako vzpomínky.

Jaké jsou naše vzpomínky

Někdy jsou to bolesti. To, co si mozek při tom pamatuje, jsou negativní asociace. Někdy jsou mozek a tělo vystresované do extrémů a naše mozky si tyto extrémy pamatují.

Neurony, které tvoří náš mozek, jsou velmi efektivní ve vzájemné komunikaci. Jednotlivé části našeho mozku si navzájem povídají prostřednictvím vibrací.

Pokud by si neuron A chtěl promluvit s neuronem B, jeden člověk by vyprávěl a ten druhý poslouchal. Komunikaci neuronů dokážeme do určité míry kontrolovat.

Náš tip: Stop Candidě: Jak porazit kvasinkovou infekci a zbavit se únavy, migrén, potravinových alergií a množství dalších zdravotních problémů. Více informací zde


Kontrolovat uvedenou komunikaci nejenže můžeme dělat, ale také musíme. Proč? Protože mozkové dráhy se oslabí nebo dokonce poškodí, když se jeden neuron přesune ze svého místa.

Ale dříve, než přejdeme k vědeckému vysvětlení, přečtěte si tento příběh:

Příběh malého Filipa

Neurolog jednou léčil malého pacienta – Filipa ve věku 12 let. Filip nedávno pohořel při své prezentaci před svými spolužáky. Začal se svíjet v křečích. Dostal záchvat.

Pro Filipa to bylo něco zcela nového, nikdy předtím se mu něco takového nestalo. Měl před svou třídou přednášet dílo Havran od amerického spisovatele Edgara Allana Poea.

Pamatoval si ho a dokázal by ho odrecitovat, ale když předstoupil před své spolužáky, něco se stalo.

Když se Filip dostal k části oblíbeného refrénu této básně: „Havran řekl: Nikdy více“, zachvěly se mu rty.

Tyto záchvěvy a třes sílily stále více, dokud se Filip zcela nezhroutil. Ztratil kontrolu nad celým svým tělem, močovým měchýřem a střevy.
Neurolog dal Filipovi recitovat osudovou báseň a Filip se opět téměř zhroutil. Lékař dospěl k jasnému závěru – u chlapce existovalo spojení mezi určitými jazykovými vzory a nástupem záchvatů.

Když Filip recitoval báseň, jeho zuby drkotaly a rty se zkřivily. Věděl, co má říct a jak to říct, ale jeho mozek mu to nedovolil.

„Síla mozku spočívá ve schopnosti nervového systému učit se, dokonce i v dospělosti. Ale někdy jsou neurony ve své práci až příliš dobré.

Mozek se svou mimořádnou výpočtovou schopností se dokáže naučit jazyk a logiku. Může se však také naučit, jak být nemocný.“

Váš mozek se vždy učí. Vy jste schopný učit ho.

Zde následuje další zajímavý příběh:

Příběh pana Glovera

I Danny Glover, herec z filmu Smrtonosná zbraň, trpěl záchvaty.

Teprve když mu bylo 31 let, pustil se do svého problému a rozhodl se mu čelit. Pan Glover čekal v zákulisí a byl připraven předstoupit před publikum.

Začalo mu však zvonit v uších, což si spojoval s blížícím se záchvatem.

Danny utrpěl první záchvat, když mu bylo 15 let. Od té doby věděl, co hlasité zvonění v uších znamená.

Nechtěl, aby mu tato neurologická porucha zničila jeho první šanci na scéně. Tak si v mysli opakoval: „Nebudu mít záchvat. Nebudu mít záchvat.“


 

 
Pokaždé, když si tuto větu zopakoval, zvonění v uších ztrácelo svou intenzitu. Pokaždé, když si to opakoval, věřil tomu stále více a více.

Pokaždé, když si Danny Glover řekl, že nedostane záchvat, naučil svůj mozek, aby záchvat zastavil. A tento jednoduchý trik mu pomohl dostat se na scénu a do filmového byznysu.

Jsem příliš starý, abych dostal záchvat

Po čtyřech letech opakování uvedené techniky, kterou pan Glover nazval „sebe-hypnóza“, jeho problém úplně zmizel. Déle už záchvaty netrpěl.

V současnosti vědci vytvářejí implantáty, které doslova šokují váš mozek. Tyto implantáty se používají v boji proti Parkinsonově chorobě, epilepsii, a dokonce i při depresi.

Tyto implantáty vidí, kdy dojde k záchvatu, když určité neurony vibrují, a zbrzdí jejich pohyby.

Tato mírná šoková terapie však není přirozený způsob, jak zastavit problémy.

Někteří potápěči dokáží zpomalit svůj metabolismus, aby si udrželi kyslík. Mistři jógy záměrně snižují svou srdeční frekvenci.

Podobně epileptici, kteří nereagují na léky, se mohou mentálně naučit zastavit své záchvaty s ohledem na svou mozkovou aktivitu.

Terapie využívající elektrickou energii

Když víte, co spouští záchvaty, můžete je zastavit. Musíte jen naučit svůj mozek zabývat se blížícím se problémem – záchvatem, nemocí atd.

Nicméně, může to být těžký úkol. Můžete si nechat zavést elektro implantáty, o kterých jsme hovořili výše.

Ale mnohem lepší způsob, než si nechat něco implantovat do mozku, je vycvičit si svůj mozek.

Nemůžete se sice zbavit cukrovky jen tím, že se ji odnaučíte. Ani se nevyléčíte z rakoviny jen přemýšlením nad tím, že odejde pryč.

Ale můžete si zdokonalit sílu a schopnost své mysli. Váš mozek ví, co je nemocné. Pamatuje si to. Chápe, kdy vaše tělo onemocní a kdy vysílá signály.

Pokud víte, že na vás přichází záchvat nebo nachlazení, vaše neurony odešlou signály do zbytku těla a zajistí, že si budete nemoc uvědomovat.

Vycvičte si svůj mozek

Život je série vzorů a čím více víme o těchto vzorech, tím lépe procházíme svým životem. Když vidíme vzory, můžeme reagovat.

Když si všimneme, že „x“ se rovná „y“ a „y“ je špatné, pak neodmyslitelně zastavíme „x“ od toho, aby se naplnilo.

Nemůžeme změnit svou minulost, ale můžeme kontrolovat naši budoucnost, pokud se poučíme z minulosti.


 

 
Zdroj: Badatel.net




Dávejte pozor na svou energii!

Publikoval v Poučné ·
Každý den potkáváme lidi, kteří nám sice nestrkají ruku do kapsy, ale snaží se obrat nás o něco, co se nedá koupit za žádné peníze. Stále jsme okrádáni o životní energii; proč však k tomu dochází a jak zkrotit dotírajícího upíra nás ve škole bohužel neučili.




Bioenergetikové tvrdí, že lidé si energii vyměňují stále, i když spí anebo mlčí. Vzájemné působení vlastního energetického pole s polem cizím vnímáme podvědomě a reagujeme buď změnou nálady nebo fyzického stavu.

Pokud se s někým cítíte lehce a příjemně, máte-li spolu o čem mlčet, je vaše energetická výměna nastavena zdařile, jeden druhého „přikrmujete“ a oba tím získáváte. Pokud však v něčí přítomnosti cítíte podráždění, výrazný úbytek sil, neklid nebo dokonce náhlou bolest, je vedle vás požírač energie.

Bioenergii potřebuje každý, jako třeba krev nebo lymfu. Občas se nám jí však katastroficky nedostává. To může mít několik příčin. Těžkou nemoc, věk nebo silnou únavu. Nic nás však nevyčerpává tolik, jako záporné emoce: podrážděnost, chamtivost, zloba, pocity viny nebo žárlivost. Právě ony vytvářejí v energetickém poli „díry“, jimiž „utíká“ síla. Když lidé ztratí mnoho energie, hledají možnosti doplnění jejích zásob.

DOBROVOLNÉ DÁRCOVSTVÍ VE PROSPĚCH UPÍRA

Všimněte si, jak vás dokáže vyčerpat obyčejná ranní cesta autobusem. Desítky stejně naštvaných a znechucených lidí stojí vedle vás a jenom hledají, na kom si vylít svou podrážděnost a koho zbavit energie, které se jim nedostává. Čím více se poddáváte obecné náladě, tím více riskujete, že tím, komu vaši spolucestující energii uberou, budete vy.

Lidé klidní a radostní mají vyvážené biopole připomínající zlatavé vejce. Prorazit škvíru do takové skořápky je těžké. Právě to je ovšem cílem vyhladovělého energetického „upíra“. Snaží se proto potenciální oběť vyvést z rovnováhy. Recept je prostý. Bude se snažit vás rozhněvat. V návalu hněvu sami emočně vybuchnete a spolu s emocemi vytryskne i velká část energie.

Dostat se k vytouženému „pohoštění“ může upír i cestou úleku. Strach vytváří v auře člověka díry. Jimi proniká energetický otesánek a začíná hodovat.



Často si na obětní oltář leháme dobrovolně. „Krom tebe nemám, na koho se obrátit“, „Jsem tak nešťastná“… Kdo by nespěchal utěšovat, když vidí kamarádčiny slzy? Tím se otevíráte a energie vám uniká jako z prasklého nafukovacího balónku. Zafungujete jako vrba a pak cítíte strašlivou únavu a apatii ke všemu kolem.

Bezděčného upíra však můžete odhalit v ještě bližším okolí. Uvěříte-li obviněním, že jste špatná matka nebo nehodná dcera, budete své síly vydávat na sebebičování. To je otevřená cesta pro vašeho příbuzného – upíra. Nikdo z blízkých nejspíš nespatřuje svůj cíl v tom, aby vám ubíral energii a poškodil vás. Avšak děje se to na podvědomé úrovni. Přínosem společného rodinného života přitom má být, že rodina nás automaticky „napájí“ energií, když potřebujeme.

NĚCO NENÍ, JAK MÁ BÝT

Ať je energetická bilance manželského páru jakkoli vyvážená, před nečekanými výpadky není pojištěn nikdo. Zneklidněné manželky cítí, že s manželem něco není, jak má být, ale nemohou pochopit, o co jde. Většinou když vidí, že muž začal do vztahu vnášet méně energie, stanoví hned diagnózu: přestal mě mít rád.

Nespěchejte s vyhlašováním poplachu a vznášením výčitek. Zamyslete se nad tím, s čím může změna souviset. Možná je manžel víc unavený z práce, možná se hlásí nějaká nemoc, příčinou může být jak krize v práci, tak problémy s příbuznými. Muž si často prostě jen potřebuje odpočinout, nabrat psychické síly, být chvíli sám. Pomozte mu.

Nějaká scéna je tím nejspolehlivějším způsobem, jak někomu odčerpat životní energii. Prázdnota, kterou po ní cítíme, není vyvolána výměnou urážlivých slov a obvinění, ale značnou ztrátou sil, které nám sebral ten, kdo na nás křičel. Pokud jste obvyklým „startérem“ scén a hádek vy, dá se s rozhodností tvrdit, že se „nabíjíte“ energií na úkor manžela, dcery, otce atp…

V mnoha rodinách jsou hádky častým jevem proto, že manželé neznají žádný jiný způsob výměny energie. Ten přitom spočívá v obyčejné rozmluvě, v milování, společných procházkách…

DĚTI

Zvláštní rizikovou skupinu představují děti do 3-4 let. Mají slabou energetickou obranu, proto jsou silně závislé na náladě rodičů. Je ovšem pravda, že svou energetickou rovnováhu obnovují rychleji než dospělí. Jestliže tedy dítě začalo bezdůvodně velmi silně zlobit, slábnout a blednout, může být příčina v upírovi, který je mu nablízku.

SEX JE LÉK!

Aby se z nás nestal lupič ani oběť, musíme svůj energetický potenciál hlídat. Pravidelně ho doplňovat, kontrolovat emoce a zátěže, dbát na to, abychom měli třeba i nevelký, ale stálý přísun kladných vjemů.

Podpořit správnou energetickou bilanci lze několika způsoby. Například za pomoci relaxace, jógy, meditací. Modlitba a jiné způsoby pohroužení do sebe a obrácení k vyšším silám jsou velmi silně působící způsoby. Připomeňme i sex, který je jedním z nejstarších prostředků výměny energie. Spojením jing a jang vzniká dokonale zvláštní bytost, soběstačná a šťastná, která nic nehledá, nikam nesměřuje a přebývá v blaženosti.

Ačkoli se to může zdát paradoxní, nabíjet energií může i fyzická zátěž (běh, trenažér, plavání atd.). Hlavní je to nepřehánět. Podle možnosti choďte bosi po trávě, dívejte se do ohně nebo na tekoucí vodu, neomezujte se v cestách do přírody. Blízkost stromů a květin obnovuje vaši duchovní rovnováhu.

FOTBAL A PIVO …

Starý a prověřený způsob doplnění energie je pořízení domácího zvířete a rostlin. Jakékoli rostliny nebo domácí mazlíčci jsou nejen potěšením pro oko. Prospívají také naší duši.

Nikam se neztratí ani energie vynaložená na setkání s přáteli. Pole lidí spojených přátelstvím působí ve stejném rytmu, napájejí a doplňují se vzájemně. Takže vaše posezení s kamarádkami jsou vám prospěšná stejně jako vašemu partnerovi společný fotbal a pivo s přáteli.

Nezapomínejte na drobné milé zájmy a také na vlastní koutek v bytě, kde vše je prosyceno pouze vaší energií a nepůsobí tam žádné jiné vlivy. I kdyby tento malý záchranný ráj představovalo jen jedno obyčejné křeslo.

Co si však počít, jestliže už jste se stali obětí útoku a vyhládlý upír vám cení zuby rovnou do tváře? Snažte se především dostat mezi vás nějakou překážku. Židle, strom, plot nebo pes na vodítku s určitostí zchladí nenasytný „zápal“. Pokud se vám to nepodaří, zvětšete vzdálenost mezi vámi.

Pokud jste se s nebezpečím nesetkali vestoje a váš protivník zabral křeslo vedle vás nebo se usadil k vašemu stolu, spojte ruce před hrudí, překřižte nohy nebo proti dotyčnému vztyčte zkřížené prsty (abyste nevyvolávali zbytečnou pozornost, raději za zády nebo v kapse). Tyhle staré babské prostředky fungují spolehlivě.

Pokud nemáte možnost zastavit okamžitý únik energie (vyvolaný například nemocí rodičů nebo trampotami růstu vašeho dítěte), zahajte proces nabíjení energií na vědomé úrovni. V myšlenkách posílejte svým blízkým ne obavy, ale lásku. Myslete na maminku nebo i na rozzlobeného manžela a v myšlenkách si opakujte „mám tě ráda a přeju ti jenom dobré“. Jakkoli je to podivné, podrážděnost i starosti se ihned vytrácejí, hněv mizí. Když se dělíte o svoji lásku, nic neztrácíte. Kdo lásku dává, dostává ji zpět mnohonásobně zesílenou.

Bioenergetikové říkají, že naše nedostatky jsou kličkami a háčky, za které upír zachytí svá osidla a stahuje energii. Nemá-li je za co zachytit, nemůže ji stahovat. Jsme-li laskaví, hodní a milí, zajišťujeme svou vlastní bezpečnost.






7 včasných varovných príznakov

Publikoval v Poučné ·
... že máte dočinenia so zlým človekom

Hoci by sme v tomto svete radi videli to dobré, pravdou je, že je v ňom veľa zla. Často nás zraňujú a klamú práve tí, ktorým by malo na nás záležať.

Títo ľudia k vám budú navonok milí, no za chrbtom vás budú ohovárať. Urobia všetko, aby vás zničili a nemusia na to mať skoro žiadny dôvod. Ich cesta obsahuje len bolesť a deštrukciu.

Ak je ´zlý´ niekto, koho milujete, je veľmi dôležité zbaviť sa ho. A to nielen kvôli vlastnému duševnému zdraviu, ale aj pre pokoj mysle.

Smutné je, že o existencii takýchto ľudí všetci vieme, či už tomu veriť chceme, alebo nie.

Nižšie uvedené znamenia sú tým, na čo sa môžete zamerať pri odhadovaní, či je niekto ´zlý´ alebo nie. Ak po prečítaní tohto článku zistíte, že je vo vašom živote niekto ´zlý´, je čas odstrániť ho zo svojho života.

Nemali by ste dovoliť zlým ľuďom mať akúkoľvek kontrolu nad vami a vaším životom.

Znamenia toho, že niektorí ľudia vo vašom živote sú zlí:
1. Prekrúcajú fakty
Vždy sa postarajú o to, aby veci zneli inak, než skutočne sú. Môžete im poskytnúť nejaké informácie a oni ich prekrútia do niečoho hrozného.

Presne takto fungujú.

2. Zavádzajú ľudí
Radi vás nútia myslieť si opak toho, čo by ste si mali. Keď sa stane niečo zlé, oni to ešte zhoršujú.

So zlým človekom nemôžete vyhrať.

3. Veľa klamú
Neustále klamú, lebo zlí ľudia majú nutkanie klamať. Keď nevedia získať potrebné fakty, niečo si vymyslia.

Títo ľudia vždy vymýšľajú hrozné klebety.

4. Odmietajú prevziať zodpovednosť za svoje činy
Títo ľudia nikdy neprevezmú zodpovednosť za nič, čo robia. Stále spôsobujú problémy, za ktoré nie sú ochotní sa ospravedlniť.

Ako vyliečiť štítnu žľazu
Nenájdete ich naprávať svoje chyby.

5. Nemrzí ich, čo robia
Je im úplne jedno, či vás zraňujú a budú to robiť pre vlastný prospech.

Ak im zničenie vášho života prinesie niečo, čo chcú, nebudú váhať.

6. Sú ochotní zadržiavať informácie
Zlí ľudia sa často rozhodnú časť niečoho vynechať, aby z toho spravili niečo zlé. Ak sa, napríklad, stane niečo zlé, ale potom aj niečo dobré, vy sa dopočujete len o tom zlom.

Ani sa nedá vysvetliť, koľko informácií pred vami zlý človek zatají. Sú naozaj hrozní.

7. Radi popierajú realitu
Vidia len to, čo chcú, lebo realita je pre nich iná. Nikdy neprijímajú veci také, aké sú.

Záver
Zlí ľudia nemajú vo vašom živote miesto. Sú to narcisti a psychopati tohto sveta.

Zaslúžite si niekoho, kto vás nebude využívať, kto vám bude hovoriť celú pravdu a nebude vám nič tajiť. Neuspokojte sa s ničím menším.


Zdroj: awarenessact.com, Spracoval: Badatel.net



“To je moc dobře, že si za to duchovno nenecháváš platit.”

Publikoval v Poučné ·
„Vendy, co si myslíš o tom, že si lidé nechávají platit za duchovno? Jedna známá mi totiž řekla, že je moc dobře, že si za tu pomoc lidem nenechávám platit, že jsem to dostala zdarma a tak bych to měla zdarma poskytovat.”
„Aha a čím se živí ta tvoje známá?”
„Je to umělkyně.”
„A myslíš si, že to dostala jako talent od Boha?”
„Ano, určitě.”
„A nechává si za to platit?”
„Ano, docela dost.”
„A jaký je tedy rozdíl mezi tvým talentem podporovat lidi na jejich cestě životem a jejím talentem tvořit rukama krásné věci?”
„Žádný. Děkuji.”
Všechno jsou to boží dary. Je úplně jedno, zda jste sochař, pekař nebo umíte skvěle zpívat či pořádáte parádní potní chýše. Všechno jsou to talenty, se kterými jsme sem přišli, mnohdy už z minulých životů. Často jsme celý svůj život zkoumali, vylepšovali se, mnoho ztratili, abychom dělali to, na co máme talent. A když si za to nenechám platit?
Dostals zadarmo, dávej zadarmo!
Valná většina pseudoduchovních rádců vám bude přesně říkat to, co výše zmíněná dáma. Dostal jsi to zdarma, dávej zdarma. Jsme totiž ještě úplně totálně zmaniplovaní náboženskými výklady, kdy bylo běžné, že pokud chceš být přijat do duchovního společenství, musíš složit slib chudoby a sloužit lidem. Přeneseně řečeno, staň se ovcí v našem stádu, ať tě můžeme manipulovat.
Pokud má někdo talent a máme ho všichni, je nám dán proto, abychom jím pomáhali k vývoji společnosti. Je to něco, co nám samotným způsobuje radost a lehkost, u čeho nám buší srdce a tuto kvalitu pak předáváme dále v podobě slova či rukodělného výtvoru.
Peníze a hodnota
Peníze samy o sobě nemají vůbec žádnou hodnotu, zvláště v dnešním světě, kdy už ani bankovka není krytá zlatem. Co však mají za moc je ta, že ač jsou to jen čísla, dávají hodnotu věcem.
Lidé stále ještě věří tomu, že co je dražší či drahé má hodnotu a podle vydané částky si pak přímo úměrně váží zakoupeného produktu.
Dejte člověku svůj výrobek zdarma a pak ho jinému člověku prodejte. Pak porovnejte jeho dlouhodobé nadšení. Ten, co si věc koupil se jí začně věnovat, pracovat s ní, nosit, obdivovat atd…Ten, co ji dostal, ji založí někde na POTOM a ani nebude vědět, co za dar dostal. Peníze tudíž, více než skutečnou hodnotu produktu, určují hodnotu poskytovatele k sobě samému. A to se cení.
Zaprodám se výdělku nebo budu vydělávat radostí ze života?
V dnešní době jsou peníze ještě stále hybnou součástí našeho života na Zemi. Zatím to tak je, smiřte se s tím. Pokud si budu muset vydělávat jakoukoli prací na živobytí, znamená to, že se nemohu naplno věnovat svému talentu. Znamená to, že to, v čem vynikám, abych byla pomocí či inspirací pro druhé, nebudu moci dělat naplno. Budu dělat něco, co mě až tak nebaví, ale živí, než to, co by mě mohlo bavit, krásně živit a ještě posouvat druhé i mě samotnou.
Není to dar je to odměna!
To, že umím dobře mluvit nebo jsem empatický člověk, to, že jsou mé ruce léčivé, to, že mám nějaké vize a nadpřirozené schopnosti přece neznamená, že to automaticky budu poskytovat lidem zdarma! Téměř ze 100% má každý člověk s těmito dary za sebou ohromně těžký příběh, který mu právě tyto schopnosti otevřel. Není to tedy dar, ale je to odměna za celoživotní a často mnohoživotní studium lidského bytí!!
Nikdo nedělá nic zadarmo!
Jistě, jsou vysoce duchovní bytosti, vibrující na takové energetické škále, že je jim hmotný svět cizí, ale i tak jsou zahrnováni dary od svých následovníků, lidé se o ně starají a jejich odměnou nejsou peníze, ale úlitby od lidí, kteří právě potřebovali peníze, aby si tuto úlitbu mohli dovolit.
Všechno je to JEDNO!
A z konečného hlediska…všichni a všechno jsme jedna vibrující energie. Lidé, co stále ještě peníze považují za špatné se budou uchylovat k tomu, aby vymýšleli podobná zmanipulovaná dogmata, kterými poučují druhé. Rozdělují stále svět na dobrý a zlý a jsou to vlastně duchovní žebráci, kterým to dá hmota dřívě či později dost sežrat.
A já vám říkám….
„Dokud peníze nezačnete milovat, nemohou ze světa zmizet a být nahrazeny vzájemnou spoluprácí a výměnným obchodem. Dokud je budete považovat za původce zla a ne Boha, stanou se vašimi pronásledovately a ne pomocníky.”





Když člověk vyzařuje světlo, dráždí ty, kdo žijí ve tmě

Publikoval v Poučné ·
Jestliže je smích nakažlivý, pojďme rozpoutat epidemii!“
Určitě už jste se setkali se situací, kdy jste doslova překypovali štěstím, chtěli jste se o své pocity podělit s celým světem a v odpověď jste se setkali jen s kosými pohledy a nepřijetím. Proč vaše vnitřní světlo tolik dráždí lidi, kteří žijí ve tmě?
Tohle se opravdu pořád děje všude kolem. Setkáváme se v životě s lidmi doslova přeplněnými světlem, kteří ozařují všechno kolem sebe, a pak s takovými, kteří „září opačně“ a oslňují nás leda svojí toxicitou. Nejsmutnější na tom je, že tyhle toxické „lucerny“ se většinou objevují právě ve chvílích, kdy jsme šťastní, chtěli bychom obejmout celý svět a podělit se o svoji radost s každým.

Závist je tisíckrát horší než hlad, protože závist je hladem duchovním.“ Miguel de Unamuno, španělský spisovatel a filosof

Ve skutečnosti tyhle lidi vůbec nezajímáte a k ničemu vás
Není nic horšího, než v takové chvíli narazit na nespokojené pohledy a závistivé syčení. Jako kdyby z vás tu radost někdo rázem setřel. Pouhý výraz tváře nebo tón řeči stačí k tomu, abychom si uvědomili, že se naše radost někomu vzpříčila v krku.

Tím spíš, že jsme v odpověď čekali úsměv, veselý smích a jásot: „No to je prostě fantastické! Gratuluji, kamaráde!“

Naše světlo však narazilo na beznadějnou temnotu. Temnotu nepřejícnosti a závisti. A světlo začíná pohasínat … Jako kdyby nám někdo za letu zlomil křídla. Emoce slábnou a radost kamsi vyprchala …

Pokud se vám něco takového stává opakovaně, ať už s kamarádem nebo partnerem, je čas zamyslet se nad tím, co vlastně děláte po jeho boku. Štěstí je sice doopravdy nakažlivé, jenomže pouze pro ty, kteří také září zevnitř.

U „lidí temnoty“ vyvolává radost někoho jiného těžkou nepohodu a agresi. Rozhodně nesmíte propadnout myšlence, že za to snad můžete vy! To není vaše věc. Chorobná reakce těchto lidí souvisí výhradně a pouze s jejich traumaty a komplexy.

Vaše světlo musí zářit a osvětlovat tento svět dobrotou a radostí. Lidé žijící ve tmě mu v tom nesmějí zabránit. S odvahou se jich zbavte a radujte se ze života.


pronaladu.cz



Zamyslenie

Publikoval v Poučné ·
Někdy to v životě padá nepřetržitě jako sníh a člověk, aby měl pořád lopatu v ruce a kopal si tunýlek, aby se z toho dostal nějak ven. Aby tu cestu neztratil, neměl čas moc myslet, a přemýšlením o tom, jestli má vzít lopatu do ruky, nezůstal zavřený v domě, kde je sice jistota, že se ho ten sníh nedotkne, ale zase tam není čerstvý vzduch a možnost si tu svou cestičku prorazit sám a spolehnout se, že bude vědět jak a kam, jen to musí zkusit.

Moc myslíme a všechno chceme vyřešit hlavou, ale když tomu chybí prožitek a vede nás jen strach nevystrčit nos ze dveří a nezkoušet to každý den nově, pak to holt musí z nebe padat tak intenzivně a nepřetržitě, až nezbyde, než zahodit přemýšlení a vzít tu lopatu konečně do ruky a konat - blbě, dobře, jakkoli, ale s vědomím, že už to není možné vymyslet líp, než jak to je právě teď.

Všechno bychom chtěli vědet, ale někdy je v tom, že nevíme, ta největší síla a zkušenost.

Miluju život na horách, člověk v sepjetí s přírodou mnohdy neřeší víc než jen to, kde si vykopat cestičku a jak přežít (jak vyhrabat dům a auto), protože zkrátka nemá čas přemýšlet o lopatě, ale musí ji do ruky proste vzít. A večer je tak fyzicky unavený, že je rád za to, jak to zase všechno zvládnul, jaký potenciál v něm je, když se pro něco rozhodne a miluje to. Každý den.

Naučila jsem se v poslední době hodně o sobě, ale i o tom, že pro mě nejsou žádné limity určující, ani strach, pozoruju ho, ale jdu i tak dál a přes něj každý den. Dovoluju si všechno procítit a prožít. Neanalyzuju co to je a odkud se to bere. A něco se změnilo i ve způsobu přemýšlení. Dřív jsem se zabývala výsledky a cenila si jich, teď si cením spíše výdrže a trpělivosti - toho, že se nevzdávám i když to vypadá všelijak nesnadně a jako neprůchozí.

Za to patří vesmíru velký dík i když mi to pořád solí, jako ten padající sníh. Tolik změn prožívám každý měsíc a všechno stabilní se bortí, aby už nic nebylo jisté. Zvláštní období proměn. Někdy smutek ze ztrát a současně svoboda. Spoléhání jen na sebe. Jde to ruku v ruce. Pokud to máte podobně, tak vám v tom procesu držím palce, moc o tom nebádejte a pěkně jen lopatu do ruky a odhazovat, až se cestička zase objeví.
S láskou.
FB-

Shumavan




Varovné signáli duše v našej realite – 2

Publikoval v Poučné ·
Varovné signáli duše v našej realite – 2

Najčastejšia chyba v našich životoch.



Viem, narodili sme sa na túto prekrásnu planétu, aby sme sa niečo naučili. Každý z nás má svoj životný plán, životnú úlohu. Nie sme tu len tak náhodou pre nič za nič. Detské životné úseky prežívame veľmi podobne, ale čím viac sa blížime k dospelosti, tím viac preberáme zodpovednosť za našu budúcnosť, za náš život...

Rodičia, rodina ale aj okolie, spoločnosť sú nám príkladom dá sa povedať vo všetkom a v nevedomosti sa rozhodujeme, robíme voľby o našich ďalších životných krokoch.
Nechcem dnes rozoberať, že kde, kedy, kto a ako robia, robíme chyby. V podstate je to úplne jedno, či má ten človek 10, 20, 50 alebo 100 rokov. O chybe, o ktorej dnes chcem písať, tú všetci rovnako robíme. Myslím teraz na komunikáciu. Možno si ani neuvedomujeme, že ako veľmi silno ovplyvňuje komunikácia naše životy, existencie, všetko čo prežívame v inkarnácii, ale aj ďalšie naše inkarnácie.
Samotná zlá komunikácia, zlé, nesprávne vyjadrenie myšlienky často prináša ešte horšie pochopenia a dopady. Koľkokrát ste zažili, že ste museli niečo do-vysvetliť , lebo vás niekto úplne inak chápal. Z toho vyvodzujem, že komunikácia veľmi silno vplýva na našu osobnú, následne aj spoločnú realitu.
Pri komunikácii je dobré si uvedomiť, s kým komunikujeme. Pokiaľ sa pozriete len na seba, komunikujete častejšie s egom alebo s dušou? Odpoveď už asi poznáte na základe vášho šťastia alebo nešťastia v živote. Pokiaľ nespoznáme samých seba, nespoznáme vlastnú dušu, nekomunikujeme s dušou, dovtedy riešime cez nevedomosť všetko a je to ako Lotto so životom. Buď to náhodou vyjde alebo nie.
Poďme ale radšej trocha hlbšie a zistime, kde môžeme robiť fatálnu chybu v komunikácii. Zámerne som použil slovo "fatálnu", nakoľko naozaj táto chyba nám môže na veľmi dlhú dobu, niekedy aj na niekoľko životov, spestriť náš život. Všetci dobre vieme, že ku komunikácii potrebujeme správne myšlienky, vety, slová. A je to jedno, v tomto prípade, či túto komunikáciu prevádzame verbálne alebo neverbálne.
Tá veľká chyba je pri výbere SLOVA. Slovo je darom vesmíru. Je najmocnejším nástrojom v tvorení. Slovo je hybná sila všetkého a tak ako využívame túto silu, tak aj potom existujeme. Sila slova dokáže tvoriť, budovať, ale rovnako aj rúcať, ničiť. Vplýva nie len na naše osobné životy, ale aj na naše okolie, na náš svet. Tak, ako tento mocný nástroj používame, rovnako aj existujeme.
Slovo je ako zrnko, ktoré vždy pustí svoje korene a nakoniec prinesie úrodu. Záleží ale na tom, či tie slová budú slová lásky, pravdy, svetla, alebo strachu, beznádeje, klamstva, ilúzie. Slovo je ako obrovské kúzlo. Každým slovom čarujeme. Každá veta vytvorená zo slov, je ako hotové kúzlo a záleží len na tom, že aké slová sme použili, čo sme vykúzlili. Slovo môže pohladiť ale aj zabiť. Najčastejšie túto silu, kúzlo, čarovanie so slovom vedome používajú mágovia, čarodejnice. Je načase, aby sme aj my začali vedome používať túto silu pre svoj rast, pozitívne budovanie našej reality, života.
Najväčšou chybou v osobnom živote pri používaní slov je, keď sa sami označíte za niečo alebo niekoho. V tom prípade používate slová: "som ale ... " . Pokiaľ je to pozitívne, tak je to v poriadku, ale keď je to niečo negatívne, tak sa potom nečudujte. Všade, kde používate sloveso "SOM" priťahujete k sebe to, čo ďalej vyslovíte. Ak vyslovíte vlastný názor, je to ako nejaká dohoda samého so sebou. Ak tento názor prijme aj druhý, tak je to dohoda medzi vami. Nezabudnime na to, že aj názor sa skladá zo slov a viet, a tak veľmi silno môžeme ovplyvniť nie len budúcnosť, ale často ihneď aj prítomnosť seba samého ako aj toho, ktorý sa stotožní s našim názorom. V prípade, že sa nestotožní a ten dotyčný bude brať váš názor skôr ako nejaký útok, nesúlad, môže túto energiu slova či už verbálne alebo neverbálne vrátiť naspäť. Vtedy začína nepekný energetický boj, zvaná hádka. Určite poznáte zo života aj tú časť tohto boja, keď pre nejakú príčinu cez klamstvo poviete "áno, samozrejme" a vo vnútri vôbec nesúhlasíte a nadávate. Čo asi vtedy tvoríte? Myslím si, poznáte na to odpoveď.
Každá myšlienka je tvorená zo slov, obrazov a emócií. Sú to tri sily v jednom balíku. Skúste si uvedomiť, že tieto tri tvorivé sily vytvárajú našu súčasnú realitu. Aká je vaša terajšia osobná realita? Ste spokojný, alebo radšej spomalíte tempo a skontrolujete všetky vaše slová a začnete naprávať vašu vlastnú tvorbu vlastnej reality? Správne slová, vás spoja s vašou dušou a jej signály potom už nebudú signály, ale priama komunikácia. Beriete to?
Napísal: Ján Bálint 29.10.2011

Pre http://gaia2010.sk/ napísal Ján Bálint. Tento článok môže byť ďalej šírený, kopírovaný v neskrátenej, neupravenej podobe a len pre nekomerčné účely, pokiaľ bude pripojená celá táto poznámka aj s aktívnymi odkazmi. Ďakujem za pochopenie.



Varovné signály duše v našej realite - 1

Publikoval v Poučné ·
Kým sa začítate do článku, poprosím vás, aby ste si dali úprimnú odpoveď na túto jedinú otázku: ako som sa cítil, keby som mal prežiť posledných 7 dní môjho života? Samozrejme tých 7 dní môžete zmeniť na mesiac alebo rok a viac. Najdôležitejšie je, aby ste boli k sebe maximálne úprimný.

Pokiaľ ste zaznamenali viac nespokojnosti než spokojnosti s vašou existenciou, životom, tak je načase zastaviť sa a začať to riešiť. Je to absolútne jedno, či je v tomto smere nespokojné ego alebo duša. Je to disharmonický stav vo vašej existencii. Je to stav, ktorý by ste mali preskúmať, vyhodnotiť a čím skôr napraviť.
Verím tomu, že teraz niektorí z vás vôbec nesúhlasia s predošlým odstavcom, alebo len čiastočne. Verte mi priatelia, je to len uhol pohľadu, ktorý vám teraz tak trocha predostriem. Vnímam to cez schopnosť napojenia sa na dušu. Tí, ktorí už intenzívne cítia a komunikujú s dušou a vedome zachytávajú jej varovné signály, odkazy v tejto 3D realite, tak oni s láskou v srdci pochopili môj vedomý zámer pomôcť práve tým, ktorí ešte túto schopnosť nemajú a hľadajú svoje možnosti, cestu ku svojej duši, schopnosť zmeniť svoju súčasnú realitu.
Ako vlastne môžeme zistiť, či sú to varovné signály duše alebo ega? Najväčším rozdielom medzi egom a dušou je, že duša pozná náš životný plán, účel našej existencie v multidimenzonalite, ale aj v 3D a preto nepozná strach, vinu a ostané nízko vibračné emócie. Duša s nami komunikuje cez lásku a svetlo. Je ako naše slnko. Stále rovnako svieti, vysiela lásku z obrovskej výšky, ale občas tmavé mraky ega oblohu zatienia a podľa toho, že aké hrozitánske sú tie mraky a aké poznanie o nich máme, tak podľa toho sa v nás vytvoria emócie. Ak veríme naďalej, že slnko je rovnako na svojom mieste a rozdáva svetlo a prijmeme účel objavenia sa mrakov ako skúšku alebo cestu k novým poznatkom, odhaleniam kauzality, slnečné lúče v našom živote sa veľmi rýchlo opäť objavia. Ak zabudneme na slnko, tak nás mraky úplne zahalia a spustia nízko frekvenčné emočné stavy. Či to budú strachy ako úzkosť, depresia, beznádej, bezmocnosť, nevedomosť alebo všelijaké duševné role, ktoré vytvoria akcie a reakcie, voľby a rozhodnutia, budeme to vnímať ako našu osobnú nespokojnosť v našom osobnom živote.
Keď som spomenul nevedomosť, často to vnímame ako zabudnutie na slnko, svetlo. Mraky nás úplne vykoľaja a vytvoria v nás ilúziu len umelého šťastia. Je to ako keď sa naštveme, lebo niečo nevieme vyriešiť a povieme si, nevadí, vytvorím si sám umelo to čo mi chýba. Viete veľmi dobre, že je veľmi veľký rozdiel medzi umelým svetlom a svetlom slnka, rovnako je to aj v ostatných aspektoch života.
Niekto sám seba presvedčí, že dokáže existovať aj v umelých podmienkach, šťastiach a tak bezhlavo sa do toho pustí a celý svoj život sa snaží presviedčať seba, ale aj druhých, že aký je šťastný a spokojný. Čím viac chce umelo vytvárať svoju spokojnosť, tým viac je vzdialený od svojej duše, slnka, svetla.
Tak ako bez pravého svetla neexistuje ani pravý život, rovnako ani bez pravého zdroja šťastia neexistuje pravé, ozajstné šťastie, láska. V umelom prostredí sa môže vytvoriť len také umelé "teraz a tu" na akých vibráciách vibrujeme. Čím viac sa necháme splynúť s touto umelou ilúziou, s matrixom, časopriestorom, o to viac sme ďalej od ozajstnej, skutočnej harmónie.
Samozrejme, celú tú dobu pravý zdroj, svetlo, duša vysiela varovné signáli, že prepojenie na ňu je nestabilné alebo ich stále viac a viac strácame. Prejavujú sa hlavne smútkom, chaosom a neschopnosťou pochopiť naše pravé, čisté emócie šťastia a lásky bez umelých prísad, ilúzií. Často máme pocit, že nepatríme do tohto sveta, vyčnievame z rady, nikto nás nechápe.
Najčastejšia zlá voľba riešenia je prijatie zapadnutia do davu. Túžime, aby sme boli milovaní, uznaní, šťastní. Vysielame našu vnútornú, čistú osobnú frekvenciu šťastia a lásky, o ktorú nikto nemá záujem. Prečo? Z jedného dôvodu. Vysielame čistú lásku, zámer o ktorú táto disharmonická realita väčšiny nemá záujem. Pokiaľ nedokážeme vnímať tento rozdiel, prichádza strach zo samoty. To nás vedie do väčšej ochoty prijatia ilúzie o umelom šťastí, láske.
Čím viac sa uskutočňuje toto prijatie ilúzie, tým viac prijímame nevedomosť, disharmóniu. To sa po čase začne prejavovať v našej existencii ako nešťastie v rôznych formách. Najčastejšou formou je to choroba. Čím ťažšia je choroba, tak o to viac sme ďalej od duše. Práve smrteľné choroby sú najväčším varovným signálom duše a ako keby títo ľudia už boli prepojení na záložný zdroj duše v nich. Vieme veľmi dobre, že záložný zdroj má kapacitu len na určitú dobu. Ak nie sme schopný obnoviť spojenie s pravým zdrojom, nezačneme riešiť vedome túto situáciu, čoskoro záložný zdroj vyčerpáme a ukončíme našu púť v tejto realite.
Ďalším takým silným varovným signálom duše pre nás sú nehody. Je to jedno, že v akej forme sa prejavia, či je to na pracovisku, doma, s autom a či sme mi nabúrali alebo niekto do nás. Signál je vždy jasný. Zastav sa konečne a nájdi si čas na seba, lebo ideš, rozhoduješ sa nesprávne.
Rovnako silným signálom duše sú aj problémy vo vzťahoch. Opäť je to jedno, či je to partnerský, pracovný atď. Samozrejme myslel som to ako všeobecný prvotný nadhľad na tieto vzťahy, že duša nám jednoznačne dáva signál, že nie vzťah, ale či my korešpondujeme s vibráciami nášho životného plánu v tomto smere a či sme ochotní prijať nové poznanie a aplikovať toto poznanie v osobnom živote.
Dalo by sa povedať a ja osobne si myslím, že všade tam, kde vnímame v našom osobnom živote nešťastie, nezdar, je disharmonický stav a práve toto nedarenie sa nám ukazuje presné miesto, kde treba urýchlene urobiť poriadok. Je to miesto, časť nášho poznania a jeho aplikácie v živote, s čím sa naša duša nestotožňuje, nevibruje, nesúhlasí. Čím skôr sa rozhodneme riešiť túto disharmóniu, tým skôr nájdeme správne riešenie, nové čisté svetlo, šťastie v našom osobnom živote.


Napísal : Ján Bálint 29.10.2011

Pre http://gaia2010.sk/ napísal Ján Bálint. Tento článok môže byť ďalej šírený, kopírovaný v neskrátenej, neupravenej podobe a len pre nekomerčné účely, pokiaľ bude pripojená celá táto poznámka aj s aktívnymi odkazmi. Ďakujem za pochopenie.



Ďalej
Návrat na obsah | Návrat do hlavnej ponuky