Strach - Blog-články anjelskej pomoci - Anjelská pomoc

Strach je nejsilnějším prostředkem manipulace. Nástrojem mocných – slabostí ovládaných. Je přímo určujícím faktorem, který rozhoduje. Obecně se dá s jistotou načrtnout následující rovnice:

Čím více Strachu lidská bytost vlastní – tím labilnější, slabější a chatrnější je. Čím méně Strachu v sobě ukrývá – tím silnější, stabilnější a šťastnější se stává.

A především – tím odolněji a silněji je schopna vystoupit proti silám Temna, které nenachází půdu pod nohama.

 

 

O Strachu bylo řečeno a napsáno již mnoho a mnoho. Očividně to však stále nestačí. Pod pojmem strachu se skrývá titanová stěna mezi člověkem a jeho Duší. Strach nedovoluje inovovat, hledat nové nápady a cesty. Pokládat otázky, projevovat se otevřeně a bez nepřirozených zábran. Je taktéž onou železobetonovou klecí, ve které je naše vědomí pevně uzavřeno. Vše mimo tuto malou oblast podléhá přímo bytostnému strachu a vždy bude mnohem jednodušší zůstat uvnitř, než-li se pokusit prorazit ven. Stačí jen lehce nakouknout prasklinou ven – a už ten pouhý pohled dokáže natolik vyděsit, že se rovná vzdání veškerého dalšího úsilí. Jako příklad bych tentokrát použil pojem Vůdce:

Skutečný Vůdce se dokázal srovnat se svým strachem. Ano, stále ho cítí, ale už se jím nenechá zastavit, manipulovat – ovládat. Ve chvílích klidu je schopen naplno užívat života – v kritických situacích neselhat a správně, s citem reagovat. Je připraven na sebe převzít zodpovědnost nejenom za své, ale i konání těch, které vede. Cítí-li, že je to třeba. Dospěl uvnitř z dítěte, dokázal se postavit svým selháním a přestal ukazovat prstem na druhé. Takový jedinec je schopen otevřeně přiznat chybu a ihned se z ní poučit. Je schopen určovat směr, aniž by byl nucen přistoupit ke skryté manipulaci a otevřenému násilí. Je silný, přesto používá svou převahu s citem. Je otevřený, nikdy nelže, nevymlouvá se. Koná a přebírá za své činy plnou zodpovědnost. Lidé ho nenásledují ze Strachu, ale z obdivu a přirozeného respektu. Z vědomí toho, že je vede spravedlivě a pokud se objeví někdo schopnější, je připraven předat své místo. To znamená být skutečný Vůdce. Ne vynucený a darovaný post diktátora, ale respektované postavení momentálně nejschopnějšího.

Lidský svět snad jednoho dne už žádné Vůdce potřebovat nebude. Do té doby budou však žalostně postrádáni. Dnes vládne ten, který mistrně ovládá manipulaci, cíleným a násilným způsobem degraduje ostatní tak, aby mu byli podřízeni. Nedává šance na vzestup, který by ho mohl stát jeho vlastní místo. Neuznává své chyby. Neukazuje pravou tvář svou i věcí kolem sebe. Kritizuje, kritiku však sám nepřijímá. Svá jasná selhání bagatelizuje, ohýbá páteř před mocnějšími a tím nastavuje zrcadlo všem, kteří jsou jím ovládáni.

Takový člověk selhal především ve dvou aspektech: Nedospěl a nepřekonal svůj Strach. Tato kombinace byla v každé době velmi populární a neuvěřitelně destruktivní – Temná. To, že byl lid ochoten tolerovat takovéto vládce svých osudů a nechal je určovat směr – vždy všem jasně nastavovalo zrcadlo.

Strach umožňuje páchat všechna zvěrstva a je přímou jízdenkou k Temné straně. Opravdu brilantně byla tato cesta ztvárněna v sáze Hvězdných válek v postavě Anakina. A on, leč zcela pod kontrolou Temnoty, byl na konci přemožen citem. Veden spravedlivým hněvem se dokázal Temnotě postavit, konat a tím se vyvázat z jejích spárů. Bylo to výmluvné – v každém okamžiku má lidská bytost vždy možnost říci jasné a rozhodne NE. A děkuji, že je tomu tak.

Strach přímo blokuje cestu k naší Duši a je nezbytné dokázat se s ním vyrovnat. Především ho poznat – následně přijmout. Boj se strachem vede k jeho posilování. Živení ve formě obav, sebeobviňování a degradování sebe sama k jeho narůstání. Nenabízím žádnou snadnou, ani jednoduchou cestu. Akt Vidění, je ten snad nejtěžší, kterým musí lidská bytost projít. Vidět svá i selhání druhých. Všechno to utrpení, jenž vykonal a koná sobě a bližní svým. Je to však potřeba a nutná zkušenost k prožití.

Strach se nedá úplně potlačit. Takový si vždy najde cestu na povrch v té nejnevhodnější chvíli a je schopen nám zavařit tak, jako nic jiného. Je potřeba ho neodmítat, nezavrhovat. Pokud je vědomím uznána jeho existence, je to první mocný krok a jeho vytáhnutí z hlubokého nevědomí. Za další musí být pojmenován, roztříděn, poznán. Tato

část je velmi bolestná a mnohdy odmítaná. Člověk cítí svou hanbu. Vidí, jak odpudivý Stín v sobě skrývá. Ten však ukrývá Pravdu o něm samém.

Práce se Stíny je jednou z nejhodnotnějších, jakou jsem podstoupil. Přinesla mnoho vynesené bolesti – následně však transformovala mou slabost v opak. Každý ze Stínů byl v prvotní okamžik natolik odporný, že jsem ho nechtěl za žádnou cenu vidět. Co vidět! Vůbec připustit jeho holou existenci! Takové konaní je však Lež a jako takové nese pouze další utrpení. Pojem Strachu lze uspokojivě řešit a nepotřebujeme k tomu vůbec nikoho dalšího.

Pro ty, jenž se odváží, je zde svět Stínů. Skrývá se hluboko uvnitř naší Prvopodstaty a dělá nám ze života učiněné peklo na Zemi. Pokaždé, když Vás vaše tělo, svědomí, city a činy zklamou – hledejte za tím jeden ze svých Stínů. Ty nám nepokrytě škodí, je to však pouze polovina Pravdy.

Stín, jako takový, je kus naší Prvopodstaty. Je částí, která byla naším okolím, nebo námi samotnými, zavrhnuta –zašlapána hluboko do zatracení. Taková část nebyla jen jediná, to ani omylem. Jedna po druhé, schopnost za schopností. Jak Stínů přibývalo, naší Lidskosti ubývalo. Dříve plná, jednotná a překrásná bytost se změnila v za živa hnijící trosku. Už se nebylo možné upřímně radovat, stalo nesnesitelným jakkoli projevovat. Bylo zakázáno mluvit, mít vlastní názor, myšlenky a sny. Kde byl dříve život, nyní nezbylo nic. Prázdnota, číhající Temnota. Každý okamžik se stává utrpením, jež není možné utišit, hlad nasytit. Duše je tak dlouho potlačována, až se přímé spojení přeruší. Člověk zapomene. Kdo byl, je, může být. V zatracení se propadnou sny, budoucnost i naděje. Zbude pouze bolest, na nic dalšího již není pomyšlení.

Nastává Temná noc Duše.

V tomto období není nic dost dobré, vše je natřeno nejčernější Temnotou. Utrpení vždy přítomné, nenávist hluboce procítěna. Každý den se mění v boj vůbec pokračovat a neukončit marné utkání. Jediné utěšení se ukazuje v alkoholu, ženách, drogách, penězích, věcech, sexu, hazardních hrách, moci. Každý si vybere to své. Tento stav je tanec na hraně propasti a jako takový již v určitém bodu beze strachu z následků. Člověka přestane zajímat, jestli bude na své cestě pokračovat, nebo ji ukončí. Přestanou platit ohledy, jakákoli zodpovědnost.

Nastává nejtemnější chvíle Temné noci Duše a v té se rozhodne:

Opětovné probuzení a nalezení cesty – nebo definitivní ztráta sebe sama. Nalezení života – ukončení života. Mnoho skutečně Probuzených lidí prošlo právě Temnou nocí Duše. Dalším se stalo něco natolik silného, že jim to naráz zbořilo celý jejich svět. Mnoho se pod touto tíhou již nenarovnalo, další tím získali nekonečně více, než kdy měli. Nepřísluší mi to hodnotit. Můj úkol je o tom povědět ostatním. Říci jasně a zřetelně, že cesty tu jsou. Že každý zatracenec se může vykoupit. Ne však skrze druhé, mne nevyjímaje. Vykoupení z utrpení má každý pouze ve svých rukách a nikdo jiný nad ním nemá žádnou moc. Síla lidské Duše je zcela mimo jakákoli měřítka. Hledejte a naleznete. Lidé vymysleli mnoho technik k jejímu hledání, žádná skutečně a vždy fungující však neexistuje. Vše chce Váš čas, pozornost a energii. Mnoho energie…

Po poznání povahy každého Stínu přichází chvíle nejtěžší. Ta, kdy jsme schopni zatnout zuby a obejmout tuto pokřivenou, odpornou kreaturu, jenž jsme sami vytvořili. Obejmout, odpustit jí a znovu ji milovat. Postavit se a ze všech sil zakřičet, že tohle jsem přeci JÁ! Že není nic, za co bych se měl před kýmkoli stydět! Že mne již nezajímá a nezlomí lživé odsuzování sebou samým a druhými! Síla takového činu je srdcervoucí. Tam, kde dříve vládla slabost, přichází síla. Rozpuštěním svého doposud nenáviděného Stínu, ho tímto způsobem znovu integrujete do své bytosti. Dříve rozervaná, rozmetaná na stovky kusů, se začne pomalu slévat do jediného útvaru. Je to návrat domů, skutečně fungující cesta pro ty, kteří již podlehli Temnotě. Prošel jsem jí, dá se to uskutečnit.

Rozhodujícím faktorem je Rozhodnutí. Dokud jej neučiníme, zůstaneme bezmocní. Rozhodnutí je prvním krokem tím, či oním směrem. Směrem od propasti, nebo do jejích hlubin. Energii Rozhodnutí není radno podceňovat. Její síla je nesmírná a setrvačností nás povede směrem, kterým jsme se rozhodli. To je na jednu stranu pozitivní, na druhou nám však nedovolí přestat. Bude do nás tlouci a bít kdykoli se zastavíme a odmítneme jít dál. Povzbuzovat a zvedat nás, kdykoli upadneme. A v jednu chvíli přestaneme vnímat rozdíl mezi Rozhodnutím a svou Duší. Tím se nám otevře

její svět, a jakmile ji poznáme, přijít o ni se pro nás stane zcela nemyslitelným. Slova jsou zde zoufale prázdná, nemá smysl se ani pokoušet.

Pouze Ona nám dá vše, po čem toužíme. Pouze Ona nás učiní znovu lidmi, kteří se postaví za Dobro a zničí jednou a provždy Zlo uvnitř nás. Pouze Ona nám dá smysl života, na který bez ní nikdy nepřijdeme. Lež nás od ní oddaluje, bude proto zavrhnuta. Podvádění a nenávist ji způsobují utrpení a to nedopustíme. Vše negativní se pro nás stane nemyslitelné, protože Ji (sobě) tím ubližujeme. Má to však jednu zásadní výjimku:

Znovu postavíme své Hranice. Ne proto, abychom se oddělili od ostatních, ale abychom Ji (sebe) byli schopni ochránit před Zlem. Tyto Hranice budou otevřené těm, kteří jsou Ctihodní a hodni naší Lásky. Budou naopak zavřeny a tvrdě hájeny proti těm, kteří Ji (nám) budou chtít ublížit. Tím se jasně vymezí hranice Dobra a Zla a opětovně obnoví naše Lidskost.

Cesty jsou pro nás otevřeny. Vyberte si. Čím déle budete váhat s nápravou – půjdete cestou Temnot, tím horší utrpení zakusíte Vy a Vaším prostřednictvím i my ostatní probuzení. Ta bolest Země i naší společné Duše je nesnesitelná.

Myslím, že bylo v tomto okamžiku řečeno vše podstatné. Budoucnost záleží na tom, co činíme právě nyní. Je to jen na nás a výmluvy nadále nikoho nezajímají. Jisté je, že naše Zem toho již více neunese. Pokud to nepůjde po dobrém, poradí si s námi tvrdšími metodami. Je to bezpodmínečně laskavá Matka, ale nenechá se od nás zabít.

Autor: Aleš Votava

prevzaté: http://www.prvopodstata.com